Absurdita výchovy dětí fyzickými tresty

Jistý autor napsal na médium.cz článek obhajující fyzické trestání dětí, editor mu jej ponechal pouze na autorském profilu a dotyčný si zde stěžoval, že mu cenzura článek zamítla. I tady ale článek zmizel z hlavní stránky.

Přesto bych se chtěl nyní nad oběma problémy v obecnosti zamyslet. Nejdřív nad trestáním dětí. Ačkoli jsou mé dcery již ve středním věku, stále coby otec i pozorovatel vývoje svého vnuka vím, že děti dokážou rodiče i jiné vychovatele vytočit skoro k nepříčetnosti a rozpálit doběla. Jenže takový psychický stav je vždy selháním vychovatele, které se projevuje snahou za každou cenu prosadit vůči dítěti svou vůli a neschopností či neochotou podívat se na daný problém jiným pohledem.

Také jsem se kdysi nejednou nechal dcerami vytočit, tudíž rozumím tomu, že není lehké „ukočírovat vlastní temperament“, abych se vyjádřil kulantně. Přesto je dobré se vůči svým dětem stále pokoušet o vlídný přístup bez negativních emocí. Moudrý americký spisovatel Robert Fulghum napsal, že „si člověk nemá nic dělat z toho, že ho děti neposlouchají, ale má mít na paměti, že ho neustále pozorují“. Lépe vyjádřit, že nejlepší výchova je osobním příkladem, snad ani nelze.

Co jsou platné příkazy, zákazy, vysvětlování, poučování nebo tresty všeho druhu, když pak dítě vidí, že se rodiče podle vlastních „rad a pouček“ nechovají. Těžko přesvědčit dítě, že nemá lhát, když rodič lže jak Rudé právo, jak se říkávalo, nebo že nemá mluvit sprostě, jinak dostane „na prdel“. Kdysi jsem viděl v prvorepublikových novinách kreslený vtip, který zobrazoval, jak dospělý tahá dítě za vlasy a k tomu text: „Co sám nechceš, nečiň ty jiným, kárá učitel žáka krákaje ho za vlasy.“ Je tedy jasné, že se ví už dávno, jak je absurdní chtít po dítěti, aby nedělalo to, co sám dělám.

Uplatňování fyzických trestů na dětech a jejich obhajování je kromě toho schvalování či nabádání k násilí na jiných lidech a fyzické násilí je trestný čin. Absurdita fyzického trestání dětí vynikne, když si položíme otázku – od jakého do jakého věku dítěte by měly být tělesné tresty přípustné? Lze tedy fyzicky trestat i miminka, nebo naopak osmnáctileté dospělé potomky, kteří by už mohli podat trestní oznámení, anebo násilí rodiči oplatit či vrátit, případně i s úroky?

Tělesné násilí na dětech je každopádně zneužití trvalé či dočasné fyzické převahy dospělého. To by dotyčný obhájce tělesných trestů mohl obhajovat třeba i domácí násilí na ženách, na seniorech nebo na handicapovaných lidech, jak kdosi napsal do diskuse. Bude jen dobře, pokud se podaří postavit fyzické trestání dětí mimo zákon. Obávám se však, že jeho obhájci stejně nezmizí.

A nyní krátce k domnělé cenzuře. Vlastníci různých mediálních platforem umožňují lidem publikovat vlastní texty a názory. Není to jejich povinnost. Naopak mají právo stanovit podmínky, za kterých mohou lidé na jejich platformě uveřejňovat články a diskusní příspěvky. Nemůže tedy jít o cenzuru, když nějaký text odmítnou, nebo jen přesunou do osobní rubriky, jestliže porušuje daná pravidla.