Humanismus slovo, které slýcháme poměrně často. Skloňuje se při různých příležitostech. Mnozí se jím ohánějí. Ale co vlastně to slovo znamená. Nahlédl jsem do Wikipedie, kde je popsán následovně:
Humanismus nebo také humanizmus (z latinského humanus, lidský) označuje různé myšlenkové směry a postoje, zaměřené na člověka a lidstvo.
Zhruba je lze rozdělit takto:
Postoj, který vychází z uznané hodnoty každého lidského života.
Myšlenkový směr, který zdůrazňuje univerzální lidství, solidaritu všech lidí, a staví se tak proti různým partikularismům, rasovým, jazykovým, národním nebo náboženským.
Kulturní a duchovní hnutí pozdního středověku a raného novověku, který se od nebeských věcí obrací více k věcem pozemským a lidským, od věčnosti k pozemskému životu.
Historické období na přechodu středověku a novověku, humanismus a renesance.
Tolik tedy definice. Je asi jasné, že to o čem se v posledních letech stále mluví, není kulturní či duchovní směr pozdního středověku a raného novověku. I když mnozí při návrzích na tvrdé tresty za vraždu argumentují, že přeci nežijeme ve středověku. Nu a vidíte, přitom bylo období pozdního středověku obdobím humanismu. A přitom nikdo neřešil, jestli ten kdo zabil, má být zabit či hnít ve studené kobce. Bylo to období, kdy se člověk obracel od věci nadpozemským k věcem pozemským.
Možná bychom se i my měli více obracet k věcem pozemským nežli spoléhat na to, že vše zařídí nějaká vyšší moc. Ani v nejmenším se nechci dotýkat víry těch, kteří věří ve spravedlnost boží. Nicméně dovolil-li tento bůh vrahovi, aby vraždil, myslíte, že jej za to bude později soudit. Vždyť tento vrah konal de facto s jeho souhlasem, neboť byl takto stvořen.
Ano, je potřeba uznávat hodnotu každého lidského života. O tom jistě není sporu. Ale přeci každý vrah tuto základní hodnotu porušil, a pakliže tuto základní definici lidskosti porušil, má být ještě pokládán za lidskou bytost. Musím znovu zdůraznit, že nejsme zastáncem trestu smrti. Nicméně by trest měl být tvrdý a absolutní a „středověký“.
Ano, převýchova je jistě lepší než trest. Ale jistě ne v případech vrahů. Tam je riziko příliš velké. Když se dostaví recidiva u zloděje, budiž někoho okrade a dříve či později skončí znovu za mřížemi. Když se dostaví recidiva u vraha, bude zmařen další život nebo životy. A to by bylo v rozporu se základní definicí humanismu.
Když se v krátkosti vrátím k norské vraždící bestii, tak z hlediska humanismu se musíme postavit proti partikularismu ať už rasovému, politickému či náboženskému. Nikdo nemá právo zabíjet lidi, aby prosadil své názory, svého boha, svou rasu. A je jedno, jestli je to běloch, černoch, křesťan, muslim, ateista, levičák či pravičák. Pokud tak činí, nemá právo být členem lidského společenství, ať už si pseudohumanisté myslí cokoliv. Takže ještě jednou, nikoliv trest smrti, ale trest doživotního utrpení pokládám za humánní.
Doufá, že se stejným zápalem, jako to zda má být vrah zavřen v temné kobce o chlebu a vodě. Budou „humanisté“ řešit zda mají děti ve třetím světě žít ve stejných podmínkách (a to by často byli i za ten chleba a temnou kobku rádi) i když neprovedli nic jiného než to, že se narodili ve špatné části světa.
