Následující dvě mapky Evropy od NOAA ukazují, jak je počasí v Evropě v březnu 2013 uvedeno do velmi extrémního stavu.
První mapka ukazuje odchylky srážkových úhrnů od měsíčních průměrů (v procentech). Je vidět, že zatímco ve Skandinávii mají během března 2013 extrémní sucho s hodnotami i pod 25% průměrného úhrnu za březen (jinak je sucho v celé severní půlce Evropy), v modrém PÁSMU na jih od střední Evropy jsou srážky za stejné období nadnormální. Zejména na Pyrenejském poloostrově klidně i 400% obvyklého březnového úhrnu. Takže tam mají povodně. Na jednom místě prší minimálně 4 krát méně než je běžné, na druhém 4 krát více. Vše jen v Evropě v úhrnech za jeden měsíc. A březen nebyl zdaleka první měsíc s podivuhodnými výkyvy počasí... To vidí každý pozorovatel...
A ještě jednou připomínám – všimněte si toho rovného modrého PÁSMA. Sahá „od nevidim do nevidim“!
Druhá mapka ukazuje odchylky v teplotách. Tady je názorně vidět, jak se jaro hodně zdrželo v celé Evropě vyjma – Řecka a Turecka. Může být případně zajímavé, že červená barvička na tom Balkánském cípku tak trochu lemuje severní hranici rozbouřeného Řecka... Teploty nad většinou Evropy byly v březnu podprůměrné, někde i 5 až 7°C pod průměrnou březnovou teplotou...
Vysvětlení pod čarou
Klimatický systém od přirozenosti funguje tak, že vyrovnává tlakové, teplotní i další rozdíly v počasí na celé Zemi. Takže čím větší extrém se objeví na určitém místě, tím silnější fronta s intenzivnějšími projevy musí dříve nebo později stejným místem přejít, aby se vyrovnal předchozí extrém. Pokud je počasí nejen v Evropě uvedeno do takto nestabilního stavu, jaký byl výše popsaný, musíme se tedy připravit na to, že to směřuje k dalšímu velkému extrému. V atmosféře totiž funguje určitá setrvačnost, která způsobuje, že jedna abnormalita připravuje zárodky pro druhou abnormalitu spíše opačného rázu. Tato setrvačnost se projevuje také tím, že jeden extrém na jednom místě může vyvolat jiný problém na jiném místě. V klimatickém systému všechno souvisí se vším...
Pro zajímavost:
Zatímco v srpnu 2002 byly v Evropě velké povodně, přesně za rok to byl přesný opak – velké sucho a požáry. V západní Evropě měli po několik dlouhých týdnů v létě 2003 neustále teploty mezi 35 a 45°C. Dlouho žádné ochlazení, ve Francii i na Pyrenejském poloostrově jako na poušti. Není ani divu, že na takový extrém a také na doprovodné požáry v celé postižené oblasti zemřelo desítky tisíc lidí – během pár týdnů! Na divění je tu jiná věc – nikde se o těch obětech ani o rozsahu tehdejšího sucha moc nepíše. I v České republice přitom toho roku už začínaly být vážně problémy s vodou. My jako Češi, Moraváci a Slezané jsme měli velké štěstí. Po horkém a suchém jaru a horkém červenci (půda těžce zkoušená) přišly na srpen dva týdny nepřetržitých veder 25 až 35°C a celou dobu takřka ani kapka. Byl to celou dobu jen okraj té stejné „horké vlny“, sahající ze Sahary až nad západní a střední Evropu. Až v posledních dvou dnech těch několikatýdenních veder k nám zavál vítr přímo z té rozpálené západní Evropy, kde bylo týdny nad 40°C. Jen dva dny jsme částečně zkoušeli to, co na západě. Ty dva dny jsme měli všude v nížinách skoro 40°C, trochu méně teplo zůstalo na Moravě... Byly jsme na chcípnutí. V západní Evropě, vcelku nedaleko od nás, totéž zažívaly řadu týdnů a ve větším měřítku, nikoli krátké dva dny pod 40°C... Také scházelo málo a takový nebývalý extrém na 50. rovnoběžce mohl skončit sérií „megabouří“ se supercelami a tornády jako v Americe. Stačilo by, aby se dobře zformovala studená fronta na tom správném místě a byla příliš vysoká vlhkost vzduchu. Vývoj mraků by urychlil i velký teplotní propad za frontou, velký střih větru, i to, že byla už půlka srpna. Léto totiž začínalo odeznívat a teplotní rozdíly mezi jihem a severem Evropy se začínaly před podzimem zvýrazňovat...
Předchozí odstavec píšu, protože to může být názorný příklad, jak se jeden extrém počasí vyrovnává opačným extrémem. Možná i tak pozdě – jinak totiž ve stejném měsíci...
A když lidé z institucí jako WMO nebo OSN mluví o umělých úpravách počasí, bylo by na místě ptát se, kolik z těch extrémů by nemuselo být tak silných... Bylo by na místě se nějak ozvat, když už existuje tolik dalších důvodů, proč být nespokojený se současnou vládou (nebo vládami).
Začíná zase vegetační období všech rostlin. Každý výkyv počasí má vliv na jejich růst, zdraví a nakonec i na počet plodů po sklizni. Čím víc velkých krup spadne do polí, čím víc bude sucha, přívalových dešťů – tím méně bude plodů.
Počasí je neklidné všude ve světě. Už několikátý rok, je to pořád nebezpečnější a není to výkyv od přírody...
STOP GEOENGINEERING!!!
(ZASTAVIT GEOINŽENÝRING!!!)
