Vyjdete na ulici a při dnešním stavu společnosti byste se mohli bát i nenápadného kolemjdoucího, že vás zabije kvůli drobným. Můžete se bát, i když přecházíte přes přechod na zelenou, protože nikdy nemůžete vědět, kdy ze zatáčky vyjede magor s 200 km/h na tachometru. Strach. Strach. Všude samý strach. Zapnete televizi a hned je jasné, co tam neustále převažuje. Vraždy, násilí, nenávist, války, dohromady tedy atmosféra plná STRACHU. Filmy i zprávy jsou převážně o strachu a jeho šíření mezi lidi. Podíváte se na oblohu – a i tam dneska můžete vidět věci, z kterých může jít strach. Zkrátka – kamkoliv se dneska podíváte, uvidíte podněty, které by vás mohly snadno dohnat ke strachu. Strach ale dokáže znepříjemňovat život, způsobuje stres (někdy i stress), a co se může stát s celou společností, pokud se většina lidí zásobuje strachem a napětím? A to i skrze pořad, který má informovat? Podívejte se na mainstreamové zprávy, o čem jsou – STRACH, STRACH, STRACH... Co to je za informace, když se tam všechno účelově překrucuje, a reportéři a moderátoři záměrně vybírají ty výrazy, které vyvolávají v lidech ještě větší strach?
Komu slouží situace, kdy je celá společnost přeplněná strachem?
No komu myslíte...
Představte si, že je ráno, začíná nový den. Máte nějaký plán, nějakou práci, kterou musíte udělat. Takže si hledíte svého, a protože vás až do této chvíle nic nerozhodilo, cítíte se jakoby „lehčí“, volnější a svoji mysl plně zaměstnáváte tím, co máte před sebou. Práce (jakákoliv) vám jde dobře od ruky, protože na ni myslíte „naplno“. ALE – pak si pustíte rádio a minimálně každou hodinu (spíše častěji) uslyšíte, jak je krize, jak se hroutí stát po státu, uslyšíte o terorismu, o výkyvech v počasí a tak dále... Najednou tu máte celou paletu strachuplných zvěstí, které se derou do vaší hlavy, protože Vy jste si pustili rádio. Přirozeně o tom začnete alespoň podvědomě přemýšlet, protože si uvědomujete, že ta všeobecná krize může jednou ovlivnit i vás. Najednou se vám začnou v hlavě kombinovat různé myšlenky, které souvisí se zprávami z rádia – myšlenky, které jste v ten den nechtěli řešit, ale rádio a pocit možného nebezpečí vás k tomu nutí. Výsledek? Už se necítíte tak lehcí a svobodní jako ráno, kdy jste vstávali. Naplněni zprávami o špatnostech, které se dějí ve světě (často uměle vyvolaných, v médiích překroucených...), rozdvojuje se vám myšlení ZBYTEČNĚ alespoň do dvou úrovní, které vědomě či podvědomě řešíte současně: máte strach z toho, co se děje nebo může dít, a zároveň musíte pořád myslet i na svůj denní plán, na tu práci, kterou máte udělat. Už se nesoustředíte jen na věci, které máte přímo před sebou; teď tedy snadněji může dojít i k přepracovanosti, protože mozek vyčerpává svoji energii kvůli strachu z něčeho. Musíte najednou řešit víc věcí současně, takže už vám ani ta práce nejde tak dobře od ruky. Jste poněkud nervózní, takže (třeba jenom díky těm strašným zprávám) můžete začít být nepříjemní na své okolí, i když ještě ráno jste se usmívali... To dokáže udělat strach během jednoho dne, když se jím člověk nechá ovlivnit...
A co s člověkem dokáže udělat strach, pokud je jím člověk zásobovaný neustále? Jaký dopad na vědomí lidí mají zprávy, které den po dni líčí nové a nové strachy, nové a nové krize, a to často bez hledání řešení problému? Začnete pak vídat lidi, kteří už nepřemýšlí samostatně, neumí to. Jsou natolik ovlivněni strachuplnou propagandou, že sami neví, jak se individuálně přemýšlí. Někdy ani neví, co ten pojem „individuální myšlení“ vlastně znamená. A když krize přijde a dolehne na ně samotné, je pravděpodobné, že tito strachem ovlivnění lidé začnou jako loutky dělat přesně to, co jim doporučí vláda a její média. Protože vláda přece má přehled o tom, co se děje v ekonomice, to ona přece sedí na nejvyšší pozici, ona může určovat, přes média se jejich doporučení šíří dál... A nakonec se odněkud dozvíte, že v době největší krize papaláši nejvíc profitovali, zatímco jim „poddaní“ lidé byli zahlceni strachem z krize, trpěli chudobou, hlady, umírali na nedostatky životních potřeb...
Takže kdo na strachu profituje? Odpověď je nasnadě. Společnost soustavně zásobovaná strachem a vymyšlenými či překroucenými hrozbami se stane paralyzovanou. A až ta která krize opravdu propukne, uvolní se zcela prostor pro nové křivárny a podrazy ze strany vlády, protože přes podplacená média se dá k smrti vystrašeným lidem naočkovat cokoliv. Stačí uprostřed krize, po nekonečném každodenním strachu (který oslabuje člověka i společnost), do televize či rádia například nakecat: „Lidi, je to špatné, je velká krize, všude samý terorista. Bylo by pro dobro lidstva dobré, kdybychom vám všem vpíchli RFID čip. Penízky budete mít na tom čipu a kdyby se stalo, že byste se někde ztratili, nebo kdyby vás unesli, my vás najdeme.“ Neřeknou tu „drobnost“, že s čipem ztratíte absolutně všechno soukromí. Ani vám neřeknou, jak největší mocnáři na krizi pohádkově zbohatli...
To byl jen jeden příklad...
Mimochodem, pokud jste ještě neslyšeli, co je to RFID čip a jaké s ním jsou do budoucna úmysly, měli byste si to zjistit...
Nemá význam se pořád bát
Je skutečně mnoho důvodů ke strachu. Jenže dnes až příliš mnoho. Kdyby člověk měl na každou špatnou událost nebo hrozbu (která ani nemusí být skutečná) reagovat jedině strachem, tak z toho časem úplně zešílí. Lepší je pořád si hledět svého, být sám sebou a nenechat se strachem příliš ovlivňovat. Obrazně řečeno: vezměte tu část mozku, kterou máte plnou strachu, a dosaďte na to místo smysl pro lásku a krásu kolem sebe. Pokud se místo ranních zpráv v rádiu projdete přírodou, která se zrovna také probouzí, nabije vás to. Čím více a častěji budete vnímat krásy okolí, tím lépe a vyrovnaněji se budete cítit. Meditace také dokáže udělat s myslí pozitivní divy, pokud je prováděná správně. Strach dělá absolutní opak – člověku ničí síly do života, motivaci, podmaňuje si ho a skrze strach je mnohem snazší manipulovat lidi...
Dnes málo lidí doopravdy zná přírodu. Projdou se městem proto, aby splnili své konzumní povinnosti a touhy; neprochází se přírodou, aby byli vnitřně šťastnější a klidnější. Co hůř – zdá se, že mnoho z nás neví, co ta „vnitřní krása“ je a ani nás to nezajímá. Nebo se mýlím?
Dnešní doba je poněkud dost vyhrocená a strach můžeme najít všude. Záleží na nás, zda se jím necháme ovlivňovat, nebo s ním budeme bojovat – větší láskou ke svým blízkým či k přírodě, hledáním sebe sama v meditacích, sportem či jinou aktivitou, která nás naplní. I v této době můžeme žít smysluplnější a klidnější život, i přes ty strasti. Stačí se strachu postavit čelem a začít mít více rád(a), najít krásu „uvnitř“ sebe i v přírodě. Společně můžeme také hledat porozumění, řešení našich společných problémů, o kterých vlády jen kecají, ale dobře je neřeší... Ale to by nejdříve lidi museli fungovat trochu více jako celek, ne jako okno bez rámu...
Dovětek
Jak vy, pravidelní čtenáři, víte, píšu v drtivé většině případů články proti současnému systému. Víte, co autor článků proti systému jako já dnes musí všechno vytrpět? Urážky, posměšky, postupně až přímo zastrašování, když nezmlknete... To i další věci kvůli tomu, že nechcete být ovce. Že se nechcete už všeho bát, ale bojovat, protože jste přišli na to, že ten strach ve společnosti je většinou zbytečný.
Ano, musím teď čelit většímu strachu než jiní. Psal jsem totiž o počasí... Ale jak vidíte, zase píšu článek...
Co nechápu: „Někdo“ vytvoří společnost tak přeplněnou strachem, že už to snad ani nejde víc, a pak se ten stejný „někdo“ hrozně diví, když v některých lidech „přepne“ myšlení a uvědomí si, že bát se už nechtějí. Diví se, že se objeví jedinci, kteří se už nenechají snadno zastrašit. Diví se lidem, co si uvědomili, že mlčet znamená čelit stupňujícímu se strachu a nebezpečí, zatímco veřejně mluvit znamená vystavovat se stejnému nebo podobnému riziku. Je to jen jiná „verze“ strachu, s kterou člověk musí bojovat. Otázka: Chcete se pořád bát u televize a pasivně sledovat, jak nám všem někdo vytváří budoucnost plnou otroctví a utrpení, nebo jste ochotni čelit statečně strachu při boji o lepší zítřky? Bojovat lze na náměstí, násilím, ale také slovy, informacemi. Bojovat proti strachu lze i láskou, které je ve světě málo... Nebo můžete pořád „pohodlně“ bojovat s uměle vytvořeným strachem u té televize, což ale na stavu věcí nikdy nic nezmění... Toť můj pohled na věc.
Čekám posměšky a diskreditaci od provokatérů v diskusi, jak to tak zpravidla vždy bývá...
Tento článek není poslední.
