Když zrovna nemám lék proti alergii, a chci být "obrněn" tímto lékem, zcela výjimečně to řeším tímto nouzovým způsobem - ke kterému jsem se musel uchýlit jen jednou za svůj dosavadní život.
Abych mohl mít vlastní lék na nějaké cestě nebo zkrátka blízko při sobě v případě potřeby, překapal jsem několik kapek Sanorin-Analerginu do prázdné lahvičky (jejíž hrdlo bylo rozšmiknuté, aby šla lahvička vůbec naplnit). Pak jsem tuto původně prázdnou, nyní provizorně částečně naplněnou lahvičku s kapkami opět slepil dohromady tím, že jsem natavil plastové hrdlo ohněm. Tekutý plast jsem potom přitlačil k lahvičce a po zatuhnutí jsem rozšmiknutý plast (hrdlo lahvičky) opět slepil. Nakonec lahvička funguje jako dřív, je provizorně naplněná, nikudy bokem kapky netečou, jen už dobře nepasuje špunt.
Takto jsem to udělal jen jednou - protože alergiků někdy bývá mnoho i v jednotlivých rodinách a nevíte, kdo příště bude tyto kapky vlastně potřebovat. Jindy si lék normálně koupím v lékárně (když zrovna není na lék uvalena zástava výroby). Nebyla možnost zrovna tyto kapky proti alergii sehnat, protože byla právě ta zástava výroby, a tak právě proto jsem vymyslel tento jen provizorní a nouzový způsob řešení problému, jak rozdělit lék na alergii mezi další členy rodiny. Tak i ostatní, nejen já, budou mít hned lék na dosah, když budou potřebovat.
Několik úvah o alergii
Mimochodem, je poněkud zvláštní, že alergie na přirozené prostředí (pyl, prach) vůbec mohou existovat, a že je počet alergiků tak velký. Těžko se to léčí, a přitom je to alergie na přirozené složky přirozeného prostředí. Jinými slovy, je to zvláštní ostentativní odpor organismu na složky prostředí, z kterého organismus vzešel. A nebylo to na Zemi vždy - a už vůbec ne v takové míře jako dnes...
Kéž by alergie mohly vymizet, někdy si říkám... Na stranu druhou, i když jsem alergik, stejně si rád někdy zajdu do přírody. Do krásných lesů, kde cítím duševní povzbuzení, protože cítit energii přírody a vnímat ji je tak příznivé. Pro objevení a zachovávání klidu v duši musím chodit do prostředí, na které jsem zvláště na jaře alergický, ale protože jsem Jaroslav, tak právě proto mne asi jaro baví a líbí se mi, i když v tomto ročním období prožívám nejsilnější alergické příznaky. Vím zkrátka, že jsem jako živá bytost nedílnou součástí přírody, která je nedílnou součástí vyššího vesmírného celku (Boha).
Při rozjímání o Bohu je určitě krásné i vhodné do přírody chodit a vnímat její energii. Vhodné je také zároveň o viděných částech přírodního celku uvažovat jako o pouhé zlomkové části nejvyššího celku, Nejvyššího Boha (jak to potvrzují i védská písma). Toto je jasné, a proto mne alergie nemůže zastavit v tom, když chci jít do lesa a nabrat duševní síly.
