Impresário, kdybys uvažoval mozkem, tak bys věděl, že ti, co včera na Majdanu postříleli 90 lidí, byli rusáci*),
protože komu jinému by to vyhovovalo než rusákům, říkal mi jednou na pivu přítel, bývalý svazák, který po osmdesátém devátém přestoupil od svazáků k baptistům. A byl tak zas jinak věřící, že ani nechtěl hrát v divadelním souboru, který jsem vedl, Lucifera; dal si říct teprve, až jsem tomu škaredému andělovi změnil jméno na Bublečert.
Ano, přiznávám, že se někdy snažím uvažovat mozkem, ale někdy, znáte to, ať se snažíte, jak chcete, zústává vám mozek=rozum stát – a nemůže zapomnět. A pořád si promítá diák: jak v roce 2014 ke kyjevskému Majdanu přijel protestovat odněkud od Luhanska autobus plný rusáků, zřejmě s opačným názorem než místní, a pak se vraceli do autobusu se samopalem v zádech – a po kolenou.
Všemu by člověk, který se snaží uvažovat mozkem, věřit neměl. Jenže… je-li událost pravdivá, a viděl jsem v televizi přes brýle, na nichž mám skla jen o několika dioptriích, pak ani já bych na takové ponížení nikdy nezapomněl. Ale připouštím, abych dal za pravdu vašemu opačnému názoru, že to mohlo být zinscenované.
Mám skvělého přítele faráře. Kde tu o mně prohlašuje, že jsem jeho nejoblíbenější ateista, což já mu oplácím, že ho mám radši než Jurečku z KDU-ČSL. Jednou dokonce moji maličkost zmínil i při kázání v kostele, protože jsem mu vzkázal, že když jsou ti zbožní, co jsou ochotni někomu nastavit druhou tvář, i když přes tu první nedávno dostali, co kdybyste udělali tam někde u Donbasu se svými pravoslavnými soudruhy, kteří mají taky pořád ústa plná Krista, nějakou ekumenickou mši. Že to třeba pomůže. Třeba na chvíli… Třeba se na chvíli přestane střílet, protože jak víme, se tam nad Mariupolem válčilo už v roce 2014…
(Kdysi jsme na jedenáctiletce psali písemku z deskriptivy a nepadla jediná dvojka, natož jednička, načež pan profesor Berka třídě sdělil: přátelé, já vím, že většina z vás se už nikdy v životě s deskriptivou nesetká. Ale vezměte si z ní aspoň, že každá záležitost v životě, kterou budete řešit, bude mít ix řešení. A chcete-li mít úspěch, musíte vyčerpat všechna, všechna ix – a pak zvolit nejlepší.)
Jak tehdy můj námět stran ekumenie dopadl?
Panu faráři i mně bylo vzkázáno, že hlavní staletími prověřený prostředek Církve svaté léčení všech bolestí světa je účinná modlitba…
V překladu: a doma.
Celý život se člověk učí. Příliš pozdě jsem si uvědomil, že pro každou církev platí asi slogan „koho chleba jíš, toho píseň zpívej“, že většinová náboženství bývají tak vrostlá do většinové společnosti, tak dalece bývají její duchovní součástí, že nejsou zřejmě s to vyhlédnout ze svých kulis.
A když se od náměstka na našem ministerstvu zahraničí ještě dozvíte, že světem obchází mor pacifismu, tak vás brzo přejde chuť hledat ve svých mozkových plenách nějaké z těch ix řešení a necháte to v klidu na těch schopných a výše postavených, jen se v duchu modlíte, aby nebyli schopní všeho…
Takže když se dozvíte, že si paní předsedkyně EK Ursula na jednání s ukrajinskou ministryní obleče modrožlutý kostýmek, hned jste klidnější. Taky příspěvek.
*) Volím malé r, jak jsem zaznamenal v současném tisku. Nápodobně po druhé světové lidé s mozky ochořenými nenávistí psali slovo němec s malým n.
