Předem mého dopisu, jak se psalo dřív, upozorňuju, že mé psaní nebude mít takovou sílu, na kterou dnes čtenář čeká. Navíc je mně 81 let, a v tomto věku člověka opouštějí agresívní choutky. Takže nehodlám někomu spílat do debilů,
jak činí třeba pan Mitrofanov, nebo napodobovat pana presidenta Zemana, když říká o politikovi z Řeporyjí, že je pitomec. Můžou si to dovolit, jsou mladší.
A jelikož nejsem ani politolog, ani expert, nedozvíte se ode mne nic nového.
Ještě před 24. únorem tohoto roku jsem věděl mnoho nového, což jsem sděloval i některým novinám, např. Kulturním v Brně. Jako nepracující důchodce jsem totiž vždycky ráno vstav a omyv si chrup a ůdy (sorry), bohatě snídával u těchto televizních kanálů: u RAI 1, 2, 3, 4 (italské v italštině), Al Jazeera (v angličtině), NHK - (japonský v angličtině), CGTN (čínský v angličtině), Planěta a Rossia 24 (v ruštině), jeden krátký čas jsem sledoval i vysílání z Tel Avivu. Když k tomu připočtu Russia Today a nějaký ten CNN, měl jsem o nové postaráno až do oběda. Při té příležitosti jsem si často vzpomněl na otce, když s uchem na bakelitu našeho rádijka naslouchával škrčení Hlasu Ameriky, Londýna, Moskvy, radia Svobodná Evropa, i z Vatikánu za války a za komoušů někdy něco zaslechl.
Teď když se svět tak zavíčkovává, je to už lepší. Už nemusím trávit u televize tolik času. Tuším že už loni, když z Ameriky vyhnali Russia Today, i u nás jí smlouva nebyla obnovena, protože vypršela... Pak přestala vysílat Al Jazeera. Vcelku nevím proč, protože zas až tak protiizraelská se mi nezdála: kterési volby kteréhosi presidenta USA dokonce přenášela snad 24 hodin. Zhruba před dvěma měsícl se odmlčely kanály ruské. Přibyl mi jen kanál pravoslavný, který je mně, zapšklému ateistvi, plat prdný, jak by můj otec možná řekl. A kdesi v televizních útrobách pulzuje jeden ruský channel, o kterém je ale škoda mluvit, protože otravný hlavně reklamou na převážně německými firmami vyráběné zboží. A taky vypadl jeden Ital.
Shrňme si tedy nabídku, která mi zbyla: tři italské, dalo by se říct že takové čété jedničky, jeden pravoslavný a jeden čínský v angličtině – CGTN.
Kdyby mi ho ale v dalším záchvatu nepřátelství zrušili, neosypu se. Poměrně krátké zpravodajství od sedmi do sedmi patnácti ze světa. Jeden zpravodaj z Kyjeva, jeden z Moskvy. Suché, krátké, zaplaťpámbu za to. Někdy následuje reportáž. Často z venkova. S tím, že neustále připomínají jejich presidenta Xi Jinpinga, by se snad dalo smířit. "Horší" je když stanice reportuje o pracující mase, která v obrovských kvantech chová králíky nebo pěstuje papriku či watermelons (promiňte). Když si takový čínský zemědělec pronajme dva hektary i třicet kilometrů od domova, a nejprve tam do země zabodne červenou čínskou vlajku; na kovové oblouky natáhne fólii a do té PVC jeskyně se s celou rodinou nastěhuje (i dcera vysokoškolačka se tam do dek zakutá a připravuje se na zkoušky), aby byli, protože kdyby v noci mrzlo, sazeničkám co nejblíž.
A jenom sklidí melouny, hned se vrhnou na papriku. Hned začnou zase dřít. A trápit se s mobily v ruce, jestli se urodí, a počítat, za kolik prodají, jestli budou peníze dceři na studia.
Z tak pracovité čínské laviny může být i úzko. Jak všeobecně známo, lavina se dá totiž spustit i příliš hlasitým slovem. Natož sprostým.
Váš JK
