Pražská šunka má v Číně utrum

Hovoříme-li o Číně, musíme rozlišit dvě věci. Na jedné straně zemi a její tisíciletou kulturu, která je jedinečná. A na druhé straně komunisty. Ti jsou všude stejní.

Čína, ať se to jejím obdivovatelům líbí nebo ne, je obrem na hliněných nohou. Za svůj ekonomický vzestup v posledních čtyřiceti letech vděčí téměř výhradně USA a to od podepsání historické smlouvy z roku 1972, která otevřela Číňanům prakticky neomezený přístup na americký trh. Právě od této události se datuje postupný a do nedávna stále strmější vzestup čínské ekonomiky.

O tempora, o mores ! Časy se mění a vděčnost nečekejme. Sotva byli čínští komunisté zachráněni od vyhladovění, ledva obrostli kapitalistickým sádlem, už znovu vystrkují růžky. Krádeže vlastnictví ve velkém /co na tom, že teď už jen duševního a patentů/, zabírání mezinárodních vod v Jihočínském moři a budování vojenských základen tamtéž a především známá komunistická arogance, nám pamětníkům tak důvěrně známá.

ČESKÝ POLITIK V PEKINGU, HŮL DO RUKY !

Českou republiku reprezentuje v těchto dnech v Číně nejen legendární krteček, ale nejspíš i Josef Spejbl. Jinak si nelze vysvětlit extempore ministra kultury Antonína Staňka, který jde z ostudy do ostudy. Podle jeho vlastních slov prý Číňané ruší pozvání institucí, které mají ve svém názvu "Pražská...", např. Pražský filharmonický sbor. Důvodem jsou prý politické postoje pražského magistrátu, který si dokonce dovolil, považte, vyvěsit tibetskou vlajku. A co na to pan Staněk ? Bude prý Číňanům vysvětlovat, že se nejedná o orchestr pražský ! Vážně....!

Co tedy má český ministr kultury učinit ? Především mu mají ztvrdnout rysy a má připomenout protistraně, že naše země je demokratická a občané i úřady si mohou vyvěsit vlajku třeba s Mikymauzem. A že naše hudební tělesa jsou světově proslulá a pokud si čínský kulturtrégr troufá připravit své spoluobčany o libé tóny Mé vlasti v mistrovském podání, pak Číňané potrestají především sami sebe. My Češi víme, že podobný postoj, zavánějící pitomostí, je u nás považován za směšný již nejméně od dob, kdy český genius Jára Cimrman trestal své žáky za jejich zlobení podobně originálně: " Za trest si dnes po obědě nedám viržínko ! Neplačte, sami jste si tím vinni !"

Jenže co naděláš, milý čtenáři, tohle Staňkovi ani komunistům nevysvětlíš.