- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
S čím se dá souhlasit, to je Žižkova krutost, resp. jeho vojska, která opravdu převyšovala i svou dobu, ostatně o důvodech jsme se už bavili (složení vojska, tehdejší vyhrocená zbožnost atd.). Dále je to ovládnutí Hradce Králové, jež se ve světle dostupných pramenů jeví jako zrada spojence. A samozřejmě nepohodlnost Žižky coby fanatického činitele neschopného (nebo málo schopného) nějakého kompromisu ve vnitropolitickém prostoru. Co bývá přínosem v počátcích (nebo obraně) revoluce, později začne být problémem - tohle je známé nejen z husitství.
Pak tu jsou ovšem opakující se tvrzení, která jako by vypadly z 19. století, jen s opačným znaménkem. Josef Pekař (který je v článcích často citován v neprospěch Žižky) samozřejmě nebyl žádným pamfletistou, tudíž když řekl A, nevynechal ani B. Sám znal moc dobře Žižkovy metody: "Co bylo pověděno o užití lsti nebo zrady ve vojenství Žižkově, nechce nikterak zmenšiti jeho superioritu vůdcovskou: bitvy jeho byly vesměs vybojovány převahou jeho důmyslu a statečností jeho bojovníků...Pokud jde o hodnocení Žižky válečníka, není v zásadě sporu a problému: vojenská genialita Žižkova nemůže nikým býti brána v pochybu..."
Ještě malá drobnost k nářkům na lstivost, nerytířskost atd. Tato praktika patří k výbavě poražených, resp. jejich straníků - stačí vzpomenout na Moravské pole ("zrada" Miloty z Dědic, "nečestný" boj Rudolfa...)
A ještě bych se zastal historiků ("Čtenář historické literatury musí žasnout nad naivitou historiků..."). Oni, na rozdíl od nás, přečetli nejen stohy knih, ale i kronik, dokumentů, znají tehdejší teologii, filozofii, pokoušejí se rekonstruovat dobové myšlení, zvyky. Nesnaží se tedy hodnotit dávnou dobu jen dnešními měřítky
"je to frustrovaný a deviantní jedinec, kterému je víra jen ventilem k uvolnění nenávisti a odplaty za křivdy, které nemají s vírou nic společného" nadčasové označení pro určitý typ zločinců
Jako vždy, děkuji...
Osobně se domnívám, že na mytologizaci Žižky se podílel i klasický konfesní svár českých dějin. Že se ze Žižky stal jakousi zvláštní přesmyčkou ctnostný hrdina reformace (řečeno s nadsázkou), jemuž pak byly přisouzeny náležitě idealizované vlastnosti. Ale nechci zde zbytečně jitřit sváry, protože to absolutně nemá smysl. V našich dějinách máme skvělé osobnosti různých konfesí a různého přesvědčení. A to, co nás kdysi rozdělovalo, by nás dnes mělo, při střízlivém a uznalém pohledu do dějin spíše spojovat.
Ovšem, další mýtus - Žižka trestající zhýralou církev. Reformátoři proti katolíkům. Děkuji za připomenutí.
Pohádky Jiráskovy i Palackého o našich dějinách, byly poplatné své době. Jsou zakořeněny v našich myslích, že připuštění objektivní pravdy je pro mnohé velmi těžké.
Vašim článků dávám karmu a dík za ně!
Tak vida jaký byl ten Žižko looser co všechno prohrál. Sepište to, dejte si to patentovat a možná vyhrajete Nobelovu cenu.
A tento trapny, zkreslujici serial, nenavistny k ceske historii, pokracuje.
Je jeden druh lidí, pro které jsou relevantní fakta nenávistí. Víte, kteří to jsou?
Zajimalo by mne jak by se Cesi na Jana Zizku divali nebyt Aloise Jiraska. Svet o nem prilis nevi. Vetsinou se v Google dozvite jen, ze ma v praze monumentalni sochu. O tom, ze to byl obycejn lapka neni pochyb.
Zdá se, že při nešťastném formování Žižky jako "historické postavy" se v druhé polovině 19. století sešlo několik náhodných okolností. Nárůst nacionalismu / v té době obvyklý i v jiných zemích/. Národní obrození, hledající své záchytné body a ospravedlnění v minulosti. Zakladatelské vědecké dílo Františka Palackého a jeho impozantní Dějiny národu českého, jejich výběrové vykrádání autory šestákových románů i skutečných uměleckých děl. A v neposlední řadě romantismus, který pro své vyznění a účinek vyžadoval silně vyhrocené protiklady. Češi v tom nejsou sami, Wagnerovská Walhalla plná germánských titánských hrdinů nebo britské prerafaelistické hnutí romantizující středověké rytíře, jsou plody stejné doby. Skvělá umělecká díla přetrvají / Mikuláš Aleš, Alois Jirásek I Kafkova socha/, ale nelze je zaměňovat s realitou.
Karma.Žižka by si zasloužil titul nejvíce přecenovaný a nejvíc neprávem ocenovaný vojevudce v dějinách....
Děkuji za příspěvek i za karmu. Žižkovo renomé je vymezenou českou kotlinou, o poněkud legračních nářcích českých historiků na neznalosti zahraničních vojenských odborníků se zmíním v příštím posledním dílu.