Kavárna jako nástroj politického boje

Pojem "kavárna" nebo "pražská kavárna"  zapouští v českém prostředí staronové kořeny. A ty jsou hlubší a kontroverznější než se zdálo.

A nevstupuje na pole neorané, jen oživuje resentimenty, které se v české společnosti zrodily v těch nejtemnějších dobách našich moderních dějin.

Na počátku bylo Zemanovo plivnutí na tu skupinu občanů, která se nesměje jeho bonmotům a netleská jeho sprostotám. A má vlastní rozum, který shledává další prezidentování MZ nepřijatelným. Jsou to jedinci dost chytří, aby se nenechali ohlupovat letitými demagogickými klišé a falešnou lidovostí rozmazleného jedináčka, který sám v kavárně proseděl více času, než v pracovním procesu.

V rozhovoru s přáteli jsem nedávno žertovně použil termín "newyorská kavárna" pro označení Trumpových odpůrců. A hle ! Ono to funguje - hodit do jedno pytle novináře z New York Times, herce z Hollywoodu, nezaměstnané černochy z New Orleans, gaye a lesbičky ze San Franciska, superúspěšné hráče amerického fotbalu, ajťáky ze Silicon Valley nebo řidiče náklaďáku z Filadelfie. Nebylo by nic divného, kdyby turecký islámský prezident hřímal proti "istanbulské kavárně", nebo kdyby Kim Čong Il vynášel rozsudky smrti nad odpornými zrádci kujícími pikle v pchjongjangské kavárně.

Pamětníci rádi vzpomínali, že k oblíbeným etudám projevů kolaborantského ministra Emanuela Moravce v době protektorátu patřily útoky na "pásky" a flákače, vyznávající elitářskou žido-zednářskou subkulturu swingu a vysedávající - kde jinde, než v kavárnách.

Není náhoda, že jedním z prvních kroků komunistů po uchopení moci v r. 1948, bylo hromadné rušení kaváren. Barvotiskový obrázek intelektuála, kujícího pikle proti pracujícímu lidu v salonním prostředí kavárny zamořil český prostor rychle, spolehlivě a trvale. A zdá se, že funguje dosud.

Vždyť co je opakem kavárny ? Hospoda ? Dětské hřiště ? Truhlářská dílna ? V tom je čertovo kopýtko letité bolševické mazanosti - opakem kavárny může být cokoliv. Každý, kdo právě nesedí u stolku v Café Slavia může být podlézavě osloven:" A co ty, milý občane ? Ty snad také patříš mezi ty všelijaké Kocáby a Horáčky, Schwarzenberky a Kollery, Halíky a Šimony Pánky ? Kteří bůhví, co dělají a bůhví, čím se živí ? Nepatříš, viď ?"

Nechme kavárně, co jejího jest. Atmosféru nevzrušivého místa , kde si lze v klidu přečíst noviny , ochutnat různé druhy kávy, včetně těch nejexotičtějších, místa, kam zajdou na pokec maminky s dětmi , kde vysedávají chudí důchodci i bohatí podnikatelé. A buďme rádi, že ji máme.