Jez Děčín – never ending story

Řešení splatnosti Labe respektive vybudování jezu u Děčína vypadá jak nikdy nekončící příběh. Po dálnici D8 to bude zřejmě další nekončící stavba.

Navíc v posledních letech negativně ovlivněn neschopností najít mezi Ministerstva dopravy a Ministerstva životního prostředí společnou řeč k jakékoliv dohodě na jednotném postupu. A to i přesto, že napříč názorům všech zainteresovaných orgánů všichni prohlašují, jak je lodní doprava ekologická a to hlavně v návaznosti na odlehčení nákladní automobilní dopravy a zatížení silničního provozu.Splavňovací práce na Labi a Vltavě probíhaly za Rakouska a první republiky a byly zakončeny výstavbou Masarykova zdymadla v Ústí nad Labem před druhou světovou válkou. Výstavba dále k hranici se po roce 1945 neplánovala, čekalo se na vývoj v Německu, geopolitická situace byla  komplikovaná rozdělením Německa, Hamburg jako nejdůležitější  námořní přístav se nacházel v SRN, další západoevropské cesty navazující na Labe byly pro české lodě nepřístupné, většina labské vodní cesty byla ve správě spřátelené NDR, která sice uvažovala o zlepšení splavnosti  Labe, ale vše zůstalo jen na úrovni studií.

Splavňovací plány ožily po roce 1989, v roce 1994 byl předložen plán na výstavbu dvou velkých stupňů v Dolním Žlebu a ve Velkém Březně, pod tlakem zelené ideologie byly jezy zmenšovány, přemísťovány, až se skončilo u projektu jezu Děčín. Zvažovaly se i bezjezové varianty, varianty s více nízkými jezy, prahové varianty, ale byly zamítnuty, protože nezaručovaly požadované výsledky. Projektový záměr na tento minimalizovaný jez byl od roku 2005 v procesu posouzení EIA, a to podáním oznámení ze strany Ředitelství vodních cest ČR. Vlastní dokumentace vlivů na životní prostředí byla předložena Ministerstvu životního prostředí (dále jen „MŽP“) v roce 2010 s tím, že byla následně několikrát vrácena k doplnění, naposledy v září 2016. Důvodem opětovného vrácení bylo zejména vyhlášení nové evropsky významné lokality (dále „EVL“) Porta Bohemica soustavy Natura 2000 ve smyslu nařízení vlády č. 207/2016 Sb., z června 2016 na povodí Labe od státní hranice až po Litoměřice.

Proti vyhlášení  EVL v krajině, která více jak tisíc let byla přetvářena lidskou činností protestovaly marně obce v Polabí i Ústecký kraj.  Ministr životního prostředí Brabec se tehdy zapřísahal, že jez se postaví i po vyhlášení EVL. S ohledem na skutečnost, že přepracovaná dokumentace reagující vyhlášení EVL nebyla předložena ve lhůtě 3 let ode dne vrácení původní dokumentace,  MŽP  posuzování EIA jezu Děčín ukončilo.

Aktualizovaná dokumentace EIA tak prochází nyní novým posouzením. Výsledkem bylo nové hodnocení projektu po stránce vlivu na přírodu s negativním výsledkem, takže vláda musela rozhodnout, že veřejný zájem převyšuje zájem ochrany přírody. Stavba je ale možná jen za předpokladu, že se provedou akceptovatelná kompenzační opatření,  jako náhrady za zásahy do přírodního prostředí.  V současnosti se řeší rozpor mezi Ministerstva dopravy a MŽP v názoru na povolení stavby právě vzhledem k tomu, zda lze  dostatečně kompenzovat vliv na přírodu v kauze zániku bahnitých náplav v místě vzdutí způsobeném jezem na českém území.  Bahnité náplavy jsou kamenité pobřežní  partie řeky, které se střídavě objevují pod a nebo nad vodou díky kolísání vody v Labi. Vytvořeny byly většinou uměle bagrováním dna při údržbě toku správcem povodí  Labe

Dne 14.11.2018 vydala Správa Národního parku České Švýcarsko stanovisko, jehož závěrem je konstatování nemožnosti stanovení kompenzačních opatření pro oblast zaplavenou po výstavbě jezu. Následně Vláda ČR přijala Usnesení č. 781, kterým vyjádřila se stanoviskem Správy nesouhlas.

Správa Národního parku České Švýcarsko nechala zpracovat dvě studie (Masarykova univerzita Brno, Zemědělská univerzita Praha), obě rezultovaly nemožnost kompenzací za zaplavené bahnité náplavy. Na to vláda pověřila ministerstvo zemědělství zpracováním oponentní studie, která by měla vzít v úvahu aspekty, které v předešlých studiích zadaných správou Národního parku nebyly zohledněny. Zpracovatelem byl Hydrobiologický ústav Akademie věd v Českých Budějovicích a výsledek byl hotov koncem listopadu 2019. Na základě pozitivního výsledku studie Hydrobiologického ústavu ohledně kompenzace bahnitých náplav mohlo ŘVC v rámci EIA navrhnout konkrétní opatření a příprava jezu mohla pokračovat.

To však opět neuznalo MŽP a opět v rámci pingpongové strategie zadalo novou studii na posouzení kompenzovatelnosti Ostravské univerzitě, která ale již dříve popřela možnost kompenzací za zatopené bahnité náplavy, takže změna stanoviska tohoto institutu v nové studii je diskutabilní.

Často se v této souvislost objevuje otázka návazných opatření pro zajištění splavnosti  na území Spolkové republiky. K tomu je třeba uvést, že téměř tři roky probíhaly intenzivní rozhovory o budoucnosti labské vodní cesty pod taktovkou Spolkových ministerstev dopravy a životního prostředí v širokém grémiu za účasti polabských Spolkových zemí, neziskových organizací, zaměstnavatelů, českého ministerstva dopravy a i  zaměstnavatelů v oboru vodní dopravy z České republiky. Výsledkem bylo odsouhlasení zlepšení splavnění v „Celkovém konceptu Labe“ Spolkovým sněmem v r. 2017 včetně ekologických opatření na záchranu labských niv.

Zároveň se připravuje i česko-německá mezistátní smlouva o labské vodní cestě, kde mají být zakotveny parametry splavnosti zajišťující ekonomické provozování plavby. Doba realizace tohoto záměru v Německu se předpokládá 10 let.  Uvedená fakta výstižně dokumentují zcela odlišný přístup k řešení problému splavnosti Labe v SRN, kde jednotlivé orgány státní správy úzce spolupracují, zatímco v Čechách dosavadní průběh řešení problému připomíná spíše Kocourkov.

Budoucnost české plavby  na Labi je podmiňována schválením Koncepce vodní dopravy českou vládou a tato Koncepce  je zase podmiňována schválením výstavby jezu v Děčíně. 

Do výše uvedené doby ukončení splavňovacích prací na Labi v Německu by bylo rozumné postavit jez v Děčíně a umožnit tak strategický přístup pro Českou republiku k západoevropské síti vodních cest a námořním přístavům. Je nutné si uvědomit, že říční plavba je nezastupitelná pro transporty nákladů, které nelze dopravovat po železnici ani silnici vzhledem k jejich váze nebo rozměrům. Na tom závisí existence řady exportních výrobců investičních celků z vysokou přidanou hodnotou a rovněž import podobných zařízení pro modernizaci české ekonomiky. Doufejme, že tento problém vyřeší vláda, která vzejde z příštích parlamentních voleb.