Jakou zeleninu a jak dál v českém zemědělství?

Není snad den, kdy by se nediskutovali nad drahou zeleninou z dovozu. Řeší se kde a jakou zeleninu nakoupit a která je ta správná.

Nyní se Poslaneckou sněmovnou plíží návrh na kvóty, které by nařídili obchodníkům nabízet do 7 let 85% českého zboží.
Pod rouškou dobrého nápadu se ale mohou skrývat spíše tlaky velkých potravinářských firem, než podpora malého zemědělce, pěstujícího květák nebo chovajícího stračeny na louce za vesnicí.
Dle mého by měla být podpora upřena ne na stanovení kvót obchodníkům, ale na rozvoj malých a středních pěstitelů ovoce a zeleniny, chovatelů dobytka a výrobců potravin.
Měli bychom se spíše zaměřit na osvětu a výchovu, aby lidé v obchodech sáhli sami po kvalitních českých potravinách, místo po nekvalitních zlevněných věcech, které se sem dováží bůh ví odkud.
Samozřejmě ne vše, co je produkováno u nás je vždy skvělé a stejně to, co se sem dováží je vždy špatné.....
Měli bychom se naučit rozlišovat mezi kvalitním a nekvalitním. My, jako spotřebitelé, umíme obchodníkům říct svými nákupními zvyky, co si přejeme.
Je to už dost let, co se nám někteří producenti masa snažili namluvit, že šizené maso, napíchané vodou, které se prodávalo jako křehčené maso, je skvělá věc. Stačilo ale trocha mediálního zájmu a po křehčeném mase neštěkl v obchodech během jediného měsíce ani pes.
Teď už jej v nabídkách marketů nenajdete. Úplně stejně to můžeme udělat se vším...
Pokud se nám nelíbí drahý květák z Francie, tak si najděme prodejnu, kde se snaží prodávat produkci českých farmářů a kupme jej tam.
A proto su rád za farmářské trhy, které se střídavě pořádají v Chomutově a Jirkově a vždy si tam koupím něco dobrého od českých farmářů, výrobců a obchodníků.