Dva boomři na Mundialu v Mexiku – Zázrak na třetí pokus?

Úterý 23. června a je charakteristické dusno před bouří. Zdá se, že zde v Cancúnu doslova, ale i v přeneseném slova smyslu. Česká reprezentace právě trénuje v Mexico City a má jistotu, že pravá fotbalová bouře ji zítra čeká.

Jak by ne, ve více než osmdesátitisícovém hledišti Aztéckého stadionu budou mít domácí fanoušci nad českými převahu 20:1. Všeobecně se očekává výhra domácích, v hlavním městě byl preventivně vydán zákaz prodeje piva a alkoholických nápojů od odpoledne před zápasem až do ranních hodin po něm…

Optimistická očekávání mají své opodstatnění i ve statistikách – Mexiko doma neprohrálo ve 24 zápasech za sebou! A nyní, bráno z českého pohledu, prostě prohrát musí. Když ne, tak máme po nadějích na postup.

My pamětníci si vybavíme situaci z mistrovství světa v Chile 1962. Tam po výhře 1:0 nad Španělskem a remíze 0:0 s Brazílií měla reprezentace postup ze skupiny jistý, trenér Vytlačil mohl proměnit před závěrečným soubojem s Mexikem sestavu, jeden z nováčků Václav Mašek dal hned v úvodu gól, ale Mexičané odpověděli třemi. Prohra 1:3 ale nikomu nevadila a Československo si pak po výhrách nad Maďarskem a Jugoslávií odvezlo stříbrné medaile, když prohrálo 1:3 ve finále s Brazílií.

Samozřejmě máme v paměti, že reprezentace byla v obdobné situaci, v jaké bude zítra, na světových šampionátech už dvakrát. Zejména rok 1982 ve Španělsku se současnému turnaji podobá jako vejce vejci.

Svěřenci trenéra Jozefa Vengloše velice překvapivě remizovali na úvod 1:1 s Kuvajtem a ve druhém utkání prohráli s Anglií 0:2. Přesto měli naději na postup. Potřebovali ve Valladolidu vyhrát nad Francií a postoupili by na její úkor. Favorizovaný soupeř šel do vedení, Panenka z penalty šest minut před koncem vyrovnal, za tři minuty následovalo vyloučení Vízka, ale přesto chybělo málo, aby naše reprezentace postoupila. Bičovský v poslední minutě usměrnil míč na branku, brankář Ettori byl mimo, ale na brankové čáře stál obránce Amoros a balon vyhlavičkoval. Naši hráči jeli domů, kde jim bylo dáno najevo, že nesplnili očekávání. Francie pak postoupila do semifinále, kde podlehla v prodloužení 3:4 Německu.

K Německu se váže druhá situace, kdy reprezentace, tentokráte už samostatného Česka, potřebovala vyhrát v posledním zápase, aby postoupila dál. Na šampionátu 2006 po vítězství 3:0 nad USA přišla ledová sprcha v podobě jasné prohry 0:2 s Ghanou. Třetí utkání hráli svěřenci Karla Brücknera v Hamburku a na Itálii prostě neměli, zvláště když byl těsně před přestávkou vyloučen Polák. Prohra 0:2 znamenala předčasný odjezd domů. Očekávání totiž byla, po semifinále na mistrovství Evropy 2004 v Portugalsku, velmi veliká…

Zítra bude národní tým už potřetí ve shodné situaci. Ani jednou nebyl a není favoritem. Nezbývá než doufat, že každá série musí jednou skončit…

S radostí jsme koupili letenky navíc

V úterý večer 31. března dvacet minut po skončení baráže s Dánskem, která rozhodla o postupu reprezentace na světový šampionát, jsem cestou k autu vyslechl rozjásané mladíky, kteří uvažovali o cestě do Mexika. „To je úžasný, vyberu úspory a musím tam být, v Mexico City na Aztéckém stadionu a s Mexikem, to je sen,“ křičel jeden z nich. Nevím, zda svůj smělý plán uskutečnil a je jedním z těch více než čtyř tisíc českých šťastlivců, kteří získali na toto utkání vstupenku, ale mně bylo v tomto okamžiku jasné, že tam spolu s Vaškem určitě budeme.

Turistický ráj světovým šampionátem žije zatím jen okrajově...

Jeden z mnoha hotelových kolosů rozesetých na délce asi deseti kilometrů.

Bylo jen potřeba opravit náš cestovní plán, který jsme sestavovali už na konci minulého léta, zavolat do cestovky, která nám zajišťovala letenky, a objednat na středu 24. června ráno let z Cancúnu, kde jsme měli strávit poslední týden naší cesty za fotbalem, do Mexico City a na druhý den ráno zpáteční letenku do Cancúnu. A také požádat FIFA o dvě místa na novinářské tribuně. Vše klaplo a zítra se vydáváme na naše poslední mexické dobrodružství, které zápasem Česka proti Jižní Koreji začínalo a zápasem Česka s Mexikem v každém případě končí. My máme jasno a svůj plán dodržíme. V neděli po sedmé večer bychom měli přistát v Ruzyni.

To reprezentace je na tom mnohem hůře. Buď prohraje a pojede domů a s velkou pravděpodobností bude na Ruzyni ještě dříve než my, nebo vyhraje a bude čekat na svého soupeře v první fázi vyřazovacích bojů. Nebo bude hrát nerozhodně a za předpokladu, že Jižní Afrika nevyhraje nad Jižní Koreou, skončí třetí a bude počítat a doufat, že nastane nějaká zázračná kombinace, díky níž by se dalo postoupit i na dva body a skóre -1.

Podle této sochy poznáme náš resort Brisas bezpečně.

Pohudu velice rádi vyměníme za třicet hodin beze spánku, vyplněných zápasem Mexiko-Česko.

Úplně nejhorší varianta by nastala, kdyby se dvěma body čekali, počítali a pak by zjistili, že to bylo marné a letěli by domů.

Staré centrum má také svůj půvab.

Vzdáleně podobnou situaci jsem měl možnost zažít v červnu 2015, když jsem byl mluvčím reprezentace do 21 let na domácím ME. Skončili jsme třetí ve skupině a nepostoupili dál. Protože šlo také o postup na OH v Riu de Janeiru, bylo potřeba počkat do druhého dne. Pokud by totiž ve své skupině porazila Anglie Portugalsko, hrála by semifinále, a protože samostatný tým Anglie na OH nejezdí, my s Portugalci bychom si zahráli o poslední, čtvrté místo určené Evropě. Nestalo se, Anglie prohrála. Ten den a to bezmocné čekání bylo nekonečné…

Pravidelná rubrika: Boomer vs. Moderní svět

Dnešní soupeři: Postup dříve vs. Postup dnes

Komentář: V letech 1958 až 1978 hrálo na MS šestnáct zemí. Například v pro nás slavném roce 1962 bylo šestnáct týmů rozděleno do čtyř skupin. Do kvalifikace vstoupilo jen 72 zemí. Od turnaje 1982 do MS 1994 hrálo závěrečný turnaj 24 zemí, rozdělených do šesti skupin. Do osmifinále kromě celků z prvních dvou míst šly i čtyři nejlepší ze šesti na třetích místech. Počínaje šampionátem 1998 až 2022 už mělo právo účasti 32 zemí, vzniklo osm skupin a první dva týmy měly osmifinále jisté. V tomto roce se hraje poprvé se 48 účastníky. Názory se liší, ale fotbal se mohutně rozvíjí a FIFA sdružuje 211 zemí. Tři pořádající nemusely hrát kvalifikaci, Rusko je v rámci UEFA suspendované a Eritrea odehrála jeden zápas a poté odstoupila. Bráno čistě matematicky, poměr týmů v kvalifikaci a postupujících letos odpovídá roku 1962, tehdy byl 4,5 a nyní 4,35. Pochopitelně nový model vrací do hry možnost, že část zemí může postoupit i ze třetího místa. Ale proč ne… Tento obří podnik zdaleka neskončil, na hodnocení je čas. My si však můžeme dovolit názor.

Stav zápasu: 8:13 – bod pro nový model. Šanci dostaly země, o kterých u nás doma nikdo pořádně nevěděl. A některé, třeba Kapverdské ostrovy, ale i Curaçao ukázaly, že fotbal hrát umí. Při jiném modelu by tu šanci přesvědčit nedostaly.