Dva boomři na Mundialu v Mexiku – Závěrečný jedenatřicetihodinový test odolnosti

Po dvanácti dnech cestování, na které navázaly tři dny odpočinku na břehu Karibiku v Cancúnu, jsme se vydali splnit poslední úkol. Šlo o jakýsi zátěžový test odolnosti dvou boomerů cestujících po Mexiku za fotbalem.

Pro srovnání – jako ráno vyrazit z Prahy do Istanbulu na fotbal, tam bez přespání nasednout dopoledne do letadla a v poledne být zase v Praze. Původně v programu naší cesty nefiguroval, ale při shodě již dříve vysvětlených okolností by bylo věčným hříchem neudělat změnu v plánech a nerealizovat cestu do Mexico City a tam se potkat s přáteli, se kterými jsme v červnu 2022 doslova na koleně zorganizovali akci nazvanou Kanonýři v Kroměříži. Byla oslavou padesáti let trvání Klubu ligových kanonýrů Gólu, v němž jsou hráči, kteří v lize dali sto a více branek. Pozvány byly i další velké osobnosti našeho fotbalu, medailisté z MS, ME a olympijských her. Hvězd minulosti se sešlo na padesát a kroměřížské sobotní odpoledne poctilo návštěvou 1700 diváků, prakticky byl útulný stadionek vyprodán.

S přáteli z Kroměříže v poledne před zápasem.

V obrovské koloně se sunuli i prodavači čehokoliv,

Ale neletěli jsme na druhý konec světa, abychom se potkali v Mexico City. Oni přijeli pochopitelně na utkání Mexiko – Česko, tedy ze stejného důvodu jako my s Vaškem.

Ihned po postupu z baráže bylo jasné, že tento souboj navíc na ikonickém stadionu bude vrcholem působení národního týmu ve skupině a do hlavního města Mexika se vydalo více než pět tisíc fanoušků z Česka.

Zlatý pohá FIFA se dá získat i na křižovatce, ani se nemusíte zpotit...

Maskoti propagující lékárnu.

Fotbal v Mexiku, navíc na Aztéckém stadionu a v rámci světového šampionátu, je pro zemi, která tuto hru miluje nejvíc. Však už od rána byla megapole na nohou. Dostat se na stadion bylo snad ještě obtížnější než jindy. S novinářským autobusem, který by měl jet z centra ke stadionu, jsme měli špatné zkušenosti z minulého týdne. Vydali jsme se Uberem, po hodině a půl jízdy jsme raději vystoupili a poslední dva kilometry došli pěšky. Získali jsme tak unikátní možnost spatřit, jak se na událost připravují nejrůznější soubory, maškary nevyjímaje, a vůbec pozorovat ten cvrkot, skládající se z prodavačů všeho možného, ze snahy obchůdků na trase vydělat nějaké to peso nad rámec rozpočtu.

Zátiší před nastávajícím zápasem.

Kdy by čekal před fotbalem maškary?

Na stadionu jsme byli dostatečně včas a mohli pozorovat, jak se postupně plní osmdesátitisícový kotel a začíná něco u nás nevídaného. Už asi hodinu před výkopem se pomalu rozjíždí přesně vymyšlená show. Viděli jsme v životě nespočet fotbalových zápasů, ale to, co dokáže více než sedmdesát tisíc mexických diváků ve spolupráci se skvělou choreografií, správným mixem hudby, pouštěné citlivě ve správnou chvíli a znějící z nejmodernějších reproduktorů rozmístěných po stadionu, a s vynikajícími moderátory ovládajícími práci s publikem, jsme nikde nezažili. Je to báječné tříhodinové představení bez ohledu na kvalitu nabízeného fotbalu.

Slavný stadion vypadá zvenku nenápadně.

Uvnitř už je mohutnější.

Ano, reprezentace prohrála, na první dobrou museli být ti, kdož obětovali čas, námahu a mnohdy i úspory, zklamáni. Ale kdo přijel pro nevšední fotbalový zážitek, musel odlétat zpět přes Atlantik spokojen, těžko zažije s fotbalem něco podobného znovu… Ale to platí i pro nás s Vaškem, staré matadory.

Dresy české reprezentace mezi nevelkým sortimentem suvenýrů.

I pro nás je to prostě vrchol!

Po příletu do Cancúnu čeká na cestovatele past

První polovinu naší jednatřicetihodinové cesty na otočku z Cancúnu do hlavního města jsme měli za sebou.

Pak už čekaly jen ty méně příjemné části putování. Poté, co pro novináře nepřijel před týdnem autobus zajišťující dopravu do centra, jsme byli obezřetnější. Na informacích v tiskovém středisku posedávali tři mladí dobrovolníci a co člověk, to názor. Jeden trval na nejbližší bráně 3, tedy té, kde byla před týdnem a stále tam zůstávala tabulka Shuttle Bus Media, ale autobus tam po zápase prostě nikdy neviděli... Další říkal, že to bude brána šest, kam byla stanice přeložena kvůli velkému počtu odcházejících fanoušků. Nakonec měl pravdu až ten třetí, který trval na bráně číslo osm.

Proč je tato informace tak důležitá? Protože jet v noci zpět do města přeplněnými hromadnými prostředky, tedy vlakem a metrem, je riziko a navíc dlouhou dobu trvá, než se člověk do vagonu vůbec dostane. Autem nelze, protože Uber ke stadionu nepustí a od růžových taxíků, na které vás posílají naháněči, radí držet se dál snad každý průvodce hlavním městem.

Novinářský autobus u brány osm v deset večer nestál, ale byl skryt na parkovišti přes ulici, takže jsme ho stihli a mohli jsme se ploužit kolonami aut hodinu a půl do centra. Což bylo z bláta do louže, nikoliv proto, že se liják nad městem opravdu spustil, ale proto, že lidé jako obvykle vyrazili k památníku nezávislosti a ve statisícovém množství před půlnocí ochromili veškerou dopravu. Z autobusu museli všichni ven, my jsme se úspěšně pokusili o Uber a krátce po půl jedné v noci se odbavili na let do Cancúnu se startem v 8:40 hodin ráno. Osm hodin na letišti bylo nekonečných, člověk prakticky neusne, jednak nemá kde a také má tak trochu strach, aby nepřišel o vše, co má s sebou…

Mise mnoha českých fanouškuů se naplňuje.

Přátelé z Moravy nám dali přednost, aniž by to tušili...

Na letišti při dlouhém čekání na ranveji, až na nás přijde řada, jsme si mohli nafotit letadlo tureckých aerolinií, ve kterém se naši přátelé vraceli z bleskové šestidenní expedice na fotbal s Mexikem, pak už to šlo rychle. Dvouhodinový let proběhl hladce, horší už to bylo po přistání.

V Cancúnu mají z příletu turistů a jejich odvozu do hotelů a apartmánů dokonalý byznys. Uber k příletové hale nesmí, kdo by se ve vedru trmácel – navíc s kufry – autobusem, jedoucím tu a tam. Takže se na každého u východu vrhnou smečky naháněčů. Brzy zjistíte, že ač mají uniformy či košile nejrůznějších společností, jsou na všem domluveni. Na tabulkách o ceně mají buď 110 USD, a když jste neodbytní, tak přispěchá jiný s nabídkou 85 USD pro dva. Pokud jste si neobjednali odvoz dříve, třeba přes Booking, jako my poprvé, tak jste v pasti. Usmlouvali jsme deset dolarů. Přesto nás asi desetikilometrová cesta do apartmánu stála 75 USD, ta předem objednaná vyšla na šest set. Korun…

Po jednatřiceti hodinách bez spánku a s množstvím neopakovatelných zážitků jsme byli zpět. Nyní nás už čeká krátká relaxace a v sobotu večer místního času vyrazíme domů. Byla to třítýdenní jízda a předčila naše očekávání.