Dva boomři na Mundialu v Mexiku – Od Popocatépetlu do malého Miami

Třetí červnová sobota byla dnem zlomu při našem fotbalovém cestování po Mexiku. Jak se brzy ukázalo, stala se i bodem zlomu pro protestující učitele, kempující před hotelem.

Už v pátek večer někteří začali balit stany a plachty. Protesty prý končí kvůli tomu, že vláda s učiteli zasedla k jednacímu stolu.

Už v pátek večer začali první učitelé balit.

Ráno už bylo před naším jednopatrovým hotelem nevídaně volno...

Máme za sebou třináct z dvaceti dní, jednoznačně náročnější část cesty, na které se dva důchodci odvážili cestovat za fotbalem do země, která tuto hru miluje. Do Mexika jsme odlétali s pocity namíchanými v koktejlu obav na jedné straně a nadšení z krásné cesty na straně druhé.

Navštívili jsme všechna tři mexická města pořádající zápasy světového šampionátu 2026. Guadalajara dbá na uchování historických tradic, ale pro MS připravila krásný stadion. Škoda, že na něm naši hráči nezískali ani bod…

Monterrey na severu jakoby spíše patřilo mezi velkoměsta ve Spojených státech. Před několika lety otevřený místní stadion je snad ještě modernější a pohlednější než ten v Guadalajaře. Určitě se více líbil Švédům, kteří porazili o čtyři góly Tunisko a jeho trenér Lamouchi se musel s mužstvem a turnajem rozloučit. Po prohlídce vodopádů jsme se další den s Monterrey loučili i my.

Stadion v Guadalajaře, zvaný Sopka.

Moterrey roste tak rychle, že někde zůstávají vzpomínky na staré časy...

Program šampionátu nás poslal do Mexico City. Město, které má více obyvatel než Česko a Slovensko dohromady, nás uchvátilo. Jistě, jsou zde nekonečné plochy uliček a domů různé kvality, kdy si sousedé mohou nahlédnutím do okna zkontrolovat, co mají naproti k obědu, ale převládá pocit, že jde o město připomínající velké evropské metropole. Široké hlavní třídy, řada památníků, muzeí, parků, metro, k němu navazující pruhy na silnici označené METROBUS, vyhrazené pro přednostní dopravu červenými autobusy. Popravdě jsme kvalitu místní MHD nevyzkoušeli. Vsadili jsme na Uber; je bezpečný, spolehlivý a poměr výkon/cena je vynikající.

V dálce se tyčí do výše skoro pěti a půl kilometru mohutný Popokatépetl, v překladu „Kouřící hora“, který u nás zviditelnila písnička nahraná koncem roku 1963 orchestrem Karla Vlacha. Jmenuje se „Popocatépetl twist“ a Eva Pilarová zpívá text plný jazykolamů.

Jen coby kamenem dohodil, severním směrem se nachází komplex s pyramidami Slunce a Měsíce. Bez mučení přiznáme, že tragickou zprávu hovořící o tom, že koncem dubna na Pyramidě Slunce šílenec zastřelil kanadskou turistku a dalších třináct lidí z různých koutů světa zranil, jsme zaregistrovali až po návratu z úchvatné připomínky dva tisíce let starých časů.

Pyramida Měsíce a dva boomři...

Na náměstí před bazilikou se hrnula bouře.

V Mexico City se před necelými pěti sty lety stal zázrak v podobě zjevení Panny Marie Guadalupské. Ve stejnojmenné části města je nyní vybudována bazilika, kterou navštíví miliony lidí ročně!

Samozřejmě i zde jsme stihli zápas šampionátu, stejně jako asi osmdesát tisíc fanoušků Kolumbie, kteří jásali nad dvoubrankovou výhrou nad Uzbekistánem. Zaplnili ikonický Aztécký stadion. Na rozdíl od dvou předchozích byl postaven už v roce 1963, ale prošel různými etapami modernizace, a proto mohl hostit, jako jediný na světě, dvě finále MS.

Konečně bílý písek a azurová obloha!

Je sobota poledne a čekáme na let do Cancúnu, prý je to podle místních malé Miami. Tady mělo naše boomerské putování za fotbalem končit a odměnou za mnohdy vysilující trmácení, kterého ani v nejmenším nelitujeme, byl sedmidenní pobyt na bílé pláži u modrého Karibiku.

Za patnáct minut odlétáme.

Cesta lemovaná palmamy nás dovedla do cíle.

Člověk míní, ale fotbal mění, díky vydařené březnové baráži jsme dostali bonus, a to ne ledajaký. Ve středu se zvedneme z polohy z vody „vyvrženého vorvaně“ a na otočku odletíme na Aztécký stadion na zápas Mexiko–Česko. Vašek dal v bazilice na modlení a doufáme v další zázrak.

Už samotný fakt, že takovýto souboj v chrámu světového fotbalu uvidíme, je pro nás malým zázrakem. Stejně tak zázračný pohled se nám naskytl z našeho apartmánu na asi sto metrů vzdílené moře...

Tento krásný pohled se nám naskytl od apartmíánu.

Pravidelná rubrika: Boomer vs. Moderní svět

Dnešní soupeř: Cestování za železnou oponou vs. Cestování dnes

Komentář: Až do listopadu 1989 byla představa cestování, například na druhou stranu Atlantského oceánu, iluzorní. Vše se změnilo a v roce 1990 už jsme mohli vyrazit, stejně jako desetitisíce spoluobčanů, na světový fotbalový šampionát do Itálie. Vašek, tehdy redaktor Československého sportu, odjel o rok později poznávat severoamerické sporty a přípravy na olympiádu v Atlantě na šest týdnů do USA a do Kanady na pozvání Borise Korbela, který se chtěl etablovat v našem prvoligovém fotbale. Cestování se naštěstí stalo běžnou součástí života i v naší zemi. Stovky tisíc cestovatelů nejrůznějšího věku, velké množství důchodců nevyjímaje, se vydávají do všech možných koutů světa za poznáním a dobrodružstvím. Jediným omezením jsou prostředky na cestu, zdravotní stav a odvaha. Jsme rádi, že i my jsme se mohli vydat za mexickým fotbalovým dobrodružstvím.

Stav zápasu: 8:11 – bod pro současnost. Koho by bavilo celý život sedět za železnou oponou a snít o dalekých krajích.