Dva boomři na Mundialu v Mexiku - Maturita na MS: Od „dvanáctsettrojky“ po katarský luxus

V Mexiku nejsme s Vaškem náhodou. Máme na kontě deset světových šampionátů v součtu a každý nám vypálil do paměti nesmazatelný cejch. Než odletíme, pojďte se s námi podívat na tu jízdu, která začala hned, jak se otevřely hranice.

1990: Italské noci v socialistickém „obytňáku“
Moje první svobodná cesta, první mistrovství světa ve fotbale. Vyrazili jsme s kolegou sběratelem odznaků – já s akreditací od Večerní Prahy a on s nadějí, že nasbírá krásné fotbalové plíšky – ve voze Škoda 1203. Slavná „dvanáctsettrojka“ byla líná, pomalá a předělaná na obytné auto tak nějak „po socialisticku“. Ale vozila nás den co den od zápasu k zápasu. Od Milána přes Janov, Boloňu a Florencii až po Řím a zpět přes Turín, jsme to objeli dvakrát! Tehdy nám nevadilo, že v kopcích funí, hlavně že jsme u toho byli. Ještě dnes se mi vybavuje, jak nás na dlouhé cestě z autorádia neustále provázel podmanivý hlas zpěvačky Gianny Nannini, která spolu s Edoardem Bennatem nazpívala píseň šampionátu „Notti magiche“ (Noci kouzelné).

1994: Americký maraton (16 zápasů za měsíc!)
V USA jsme se nezastavili. Jel jsem s kolegy novináři, Zdeňkem Pavlisem, Standou Sigmundem a Jardou Beránkem. Střídali jsme lety s cestami v minivanu. Od zahájení v Chicagu přes Orlando a Dallas až po finále na Rose Bowl v Pasadeně, kde bylo hrozné vedro, protože se hrálo půl hodiny po poledni, aby v Evropě měli finále v půl deváté večer… Kousek nad novinářskou tribunou pokukovaly ze skyboxů hollywoodské hvězdy a „božský copánek“ Roberto Baggio zahodil rozhodující penaltu v rozstřelu. Byla to jízda – viděli jsme 16 zápasů za měsíc!

V Pasadeně před finále v poledním vedru. Zdeňkovi Pavlisovi už vousy a vlasy zešedly, já to zvládal v bílem triku a s černou čepicí a benjamínek Jarda Berákek předváděl hollywoodským hvězdám a několik řad výše, jak vypadá český Večerníček s čepicí z amerických novin...

2006, 2018 a 2022: Od zklamání v Německu přes Český dům v Rusku až po katarský vesmír
V Německu už jsme poprvé spolu s Vaškem sledovali euforii po výhře nad USA i facku od Ghany. V Rusku jsme měli základnu v Českém domě v Moskvě a užívali si Petrohrad. A Katar? Podle mě už lepší turnaj uspořádat nelze. Všechno na prostoru velkém jako střední Čechy a stadiony z budoucnosti. Dokonalá organizace navrch.

A co teď? My si myslíme, že Mexiko nás překvapí svou duší a láskou k fotbalu, ale počítáme i s tím, že v 75 letech je ta jízda zase pochopitelně jiná než v té „dvanáctsettrojce“.

Pravidelná rubrika: Boomer vs. Moderní svět
Dnešní soupeř: Šustění papíru v Itálii 90 vs. Automatické metro v Kataru
Komentář: V roce 1990 jsem měl mapu, kterou jsem musel rozložit na kapotě 1203, a když zafoukal vítr, hledali jsme cestu do Říma v příkopu. V Kataru jezdilo úžasné metro bez řidiče.
Stav zápasu: 2:0 – ale to jen z nostalgie při pohledu na krabici plnou map…