Dva boomři na Mundialu v Mexiku Jak se zakládalo PR na svazu a strach z kerosinové krize

Letenky jsme kupovali s obrovským předstihem. Logika byla jasná – čím blíž k MS, tím víc ceny poletí nahoru. Jenže člověk míní a svět mění. Ve snu nás nenapadlo, že budeme sledovat ceny kerosinu s větším napětím než výsledky ligy.

V jednu chvíli jsme si s Vaškem říkali: „To by byl gól do vlastní sítě, kdybychom měli ubytování se slevou, všechny letenky v ruce, ale letadlo nemělo co nalít do nádrže.“

V době šampionátu se slevy obvykle nedávají. Avšak cestovat tak dlouho jako my znamená, že věrnost se vyplácí. Na ubytování používám už léta Booking, protože jsem konzervativní, ale díky tomu tam mám „protekci“ – říkají mi tam Genius 3. Vašek tvrdí, že v mém věku je to spíš diagnóza, ale 10 až 15% sleva mluví jasně.

Euro v Anglii přineslo stříbro a mně životní předěl i setkání s Gottem

Ještě lepší bilanci mám, pokud jde o účast na evropských šampionátech. Byl jsem od roku 1988 až dosud osobně na všech deseti v řadě. Nechci se vytahovat, ale docela by mě zajímalo, jestli je někdo tady v Česku na tom stejně, nebo ještě lépe? Dejte mi prosím vědět, jestli ano.

Naše reprezentace si také nevede špatně, počínaje rokem 1996 nechyběla ani jednou. A právě ikonické EURO 1996 v Anglii přineslo našemu fotbalu stříbro s příchutí zlata a mně životní předěl. V roli novináře z Večerní Prahy jsem odjížděl s tím, že po třech zápasech ve „skupině smrti“ budu mířit domů. Jenže pak z toho byl super zážitek, který vyvrcholil finálovým zápasem ve Wembley. Nedá mi to, abych se nepodělil o neuvěřitelný moment: Bylo dlouho po finálovém zápase, šel jsem osamocen po tiskové konferenci k autu, po široké chodbě pod ochozy stařičkého Wembley. Proti mně kráčela jediná postava. Byl to Gott, Karel Gott! Pozdravil jsem, on na češtinu okamžitě zareagoval dotazem: „Nevíte náhodou, kde stojí naše autobusy, které nás odvezou na letiště?“ Tak snad je našel a včas odletěl…

Někdy ve chvíli, kdy jsem měl možnost prohodit ve Wembley pár slov s Karlem Gottem, pananovala v šatně českého týmu smutná nálada nse stříbrem na krku.

Na šampionátu jsem na tiskovkách Italů, Němců, Francouzů, ale i Rusů odkoukal, že jestli nám něco chybí, tak je to pořádné oddělení PR. Po návratu do Prahy jsem si dodal odvahy, ohlásil se u předsedy Chvalovského a ukázal mu „drze“ svoji představu na jednom papíru A4. On na ni koukl a řekl: „Kdy můžete nastoupit?“ Mohl jsem po dvou měsících výpovědní lhůty ve Večerce. Od 2. prosince 1996 jsem se postavil na druhou stranu řeky a zakládal PR oddělení na zelené louce. Byla to divoká, ale krásná doba. Jako tiskový mluvčí národního týmu jsem u reprezentace a na asociaci vydržel do roku 2002. Pak jsem se vrátil k psaní, konkrétně do časopisu GÓL, a k nároďáku zamířil opět v roce 2009. Celkem mám na kontě 101 zápasů přímo u reprezentačního áčka, další více než stovku u jednadvacítky! Vašek mezitím léta působil na novinářském břehu v Československém sportu a později v deníku Sport. A právě v době, kdy jsem byl v Gólu, přestoupil na svazový břeh i on. Dělal ředitele PR, později pak šéfredaktora Gólu, který mezitím svaz koupil… S odchodem do důchodu jsme si vzali na starost péči o bývalé reprezentanty, pracujeme pro Nadaci fotbalových internacionálů, Vašek jako ředitel a já v roli tajemníka. Ale pořád přispíváme například do svazového newsletteru Gól. Já pak už dva roky píšu tuzemskou ligovou bibli nazvanou LIGA 100 fotbalových MISTRŮ. Koncem října bude mít křest. Nesmím ani v červnu ztrácet čas – v tiskáči budu za oceánem dělat korektury...

S akreditací na krku

Proč to vykládám? Protože do Mexika neletíme jen tak na blind mačkat se v kotli. Letíme tam s novinářskou akreditací na krku. Stejně jako na všech předchozích šampionátech, i teď jsme vyhověli podmínkám FIFA a budeme sedět na mediální tribuně.

Prošli jsme si tím v Německu 2006, v Rusku 2018 i v Kataru 2022. Známe ten rituál: press centrum, mixzóna, boj o každé slovo do diktafonu. Ale z působení u nároďáku známe desítky kluků, co prošli reprezentací mezi lety 1996 až 2012, a víme, jak moc se mediální svět od té doby posunul.

Dneska už sice máme oba status „důchodce“, ale o ten pocit jde především a stále. Když se naskytla šance získat akreditaci na MS 2026, neváhali jsme ani vteřinu.

Selský rozum na mediální tribuně

I když máme zajištěný vstup do novinářských sektorů, celou logistiku kolem cesty si děláme sami po vlastní ose. Žádný svazový speciál, žádný předem placený hotel od redakce. Jen Booking, letenky v telefonu a víra, že to zvládneme.

V našich denních zápiscích vám tak nebudeme nabízet jen pohled na samotný fotbal, ale ukážeme vám šampionát zevnitř – očima dvou bardů, kteří pamatují psací stroje, dálnopisy a éru, kdy se s hráči mluvilo na rovinu bez deseti agentů za zády. Vždyť ještě začátkem roku 1990 mohli fotbaloví novináři těsně po mezistátním utkání přímo do kabiny reprezentace. Jako nyní v NHL. Jenže tehdy nás bylo sotva patnáct a dnes se akredituje na zápas v Praze i sto píšících novinářů. A nebýval bulvár, naopak panovala důvěra mezi hráči a námi lidmi „od péra“…

Pravidelná rubrika: Boomer vs. Moderní svět

Dnešní soupeř: Stará novinářská škola vs. Umělá inteligence v novinařině

Komentář: Dneska spousta mladých novinářů píše reportáže podle statistik na internetu a tiskovky sleduje z domova přes obrazovku, připojena přes Teams. My s Vaškem věříme v jediné: musíte tam sedět, cítit atmosféru stadionu a vidět hráčům do očí. Počítač vám atmosféru na stadionu v Mexico City nezprostředkuje. Selský rozum říká, že osobní přítomnost nic nenahradí.

Stav zápasu: 3:0 pro selský rozum.