Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Pavlína 64
Vzpomínky doubravických prarodičů
Děkuji Vám za skvělý, nesnadno získaný článek. Téma mě trvale zajímá.
Mí prarodiče žili od r. 1936 v Doubravicích u Pardubic, kde dědeček Václav Antoš sloužil na četnické stanici. 1. července ´42 - den po absolvování Školy pro výcvik velitelů stanic - se stal zástupcem velitele. Vzápětí musel spolurozhodovat o zátahu proti Jiřímu Potůčkovi.
Podle mých dosavadních informací se doubravickým četníkům aspoň podařilo oddálit začátek. Můj děda šel první večer ve dvojici s Karlem Půlpánem. Ve čtvrtek 2. 7. se ale s jiným kolegou - panem Holíčkem - nacházel jinde než strážmistr Půlpán.
Improvizovaná dvojice Antoš - Holíček se tak nestala svědky tragédie. Oba ale slyšeli její první líčení, a hlavně viděli Půlpánovo rozrušení. Tady zůstává prostor k debatám, ne však k odsudku; Vy tu složitost určitě chápete. Karla Půlpána vnímali jeho kolegové jako horkou hlavu, nikoli jako kolaboranta. Dostal se do situace, v níž - hlavně pro člověka s rodinou - správné rozhodnutí možná ani neexistovalo.
jollyjokes
Re: Vzpomínky doubravických prarodičů
Já děkuji za diskusní příspěvek.
Pokud vím, tak četníci se opravdu snažili dát Potůčkovi trochu času. Ale Fitzbauer kontaktoval gestapo, a pak už se nedalo nic jiného dělat. Nechci četníka Půlpána soudit, ani mi to nepřísluší. Je pravda, že s kolegou asi mohli na smrt vyčerpaného parašutistu ve spánku odzbrojit, pak ho spoutat a předat gestapu. Ale nemyslím si, že by to pro Potůčka byla zrovna výhra. Potůčkův konec byl nešťastný, ale jeho útěk z Končin do Pardubic mě fascinoval od mládí. Pokusili jsme se s kamarády jít po jeho stopách, abychom mu vzdali hold. A na vlastní kůži jsme si ověřili, jak neuvěřitelný výkon to byl.
- Počet článků 53
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1499x
