Králický Sněžník, rozvodí tří moří

Na hranicích Moravy a polského Kladska, sevřen Orlickými horami, Hrubým Jeseníkem a Rychlebskými horami leží horský masiv s patnácti tisícovkami a třetí nejvyšší horou v České republice, 1423 m vysokým Králickým Sněžníkem.

Těsně pod jeho vrcholem pramení řeka Morava, která se odtud nádherným údolím vydává na svou pouť napříč zemí, které dala jméno. Králické horstvo je jedním z pouhých čtyř míst v Evropě, odkud tečou vody do tří různých moří. Rozvodí tvoří 1143 m vysoký vrch Klepý, polsky výstižně nazvaný Trojmorski Wierch. Vody z něj stékají do Baltického, Severního a Černého moře.

Hřeben Malého Sněžníku s vrcholem Klepý v pozadí

Mramorový lom a Mléčný pramen

Horský masiv je tvořen především rulami a svory s vložkami vápence, v nichž se tu a tam vyvinuly krasové jevy, hlavně jeskyně. V JZ části horského masivu býval mramorový lom, v jehož blízkosti se pod názvem Mléčný pramen nachází další krasový jev. Je to mohutný pramen o vydatnosti přes 31 litrů za sekundu.

Mléčný pramen

Jeho voda je v době povodní mléčně zakalena, což mu dalo jméno. Spíše než o pramen však jde o vývěr ponorného toku. Jeho zdrojem je potok Poniklec, z něhož vody cestou k prameni protékají podzemní cestou dlouhou nejméně 1,5 km. Protože nad pramenem jsou položeny další krasové jeskyně, je velmi pravděpodobné, že západní svah vrchu Podbělka (1307 m) je na krasové chodby a chodbičky poměrně bohatý.

Rozhledna, slůně, horská chata

Králický Sněžník odedávna přitahoval pozornost milovníků hor. Už v roce 1765 na jeho vrchol vystoupil pruský princ Jindřich, v roce 1780 císař Josef II. a roku 1840 nizozemská princezna Marianna se svým otcem, králem Vilémem I. V roce 1899 byla na vrcholu Sněžníku dokončena 33,5 metrů vysoká kamenná rozhledna. Po druhé světové válce však přestala být udržována a v roce 1973 musela být pro havarijní stav odstřelena. Je tak trochu paradoxní, že zhruba pětimetrové návrší z odstřelené suti slouží jako „rozhledna“ dodnes.

Nedaleko od pramene Moravy stála od roku 1912 rovněž Lichtenštejnova chata postavená staroměstskou sekcí Moravskoslezského sudetského horského spolku. Potkal ji stejný osud jako rozhlednu, pro naprostou zchátralost byla stržena ještě o dva roky dříve. Do dnešních dnů zde zůstaly jenom její základy, a pak symbol Králického Sněžníku - žulová soška slona na kamenném sloupu. Sošku nechal vedle Lichtenštejnovy chaty postavit německý umělecký spolek Jescher, který si vzal slona za svůj symbol.

Vrchol Králického Sněžníku se zbytky rozhledny

Králíky

Centrem oblasti je městečko Králíky (Grulich), které dalo horskému masivu jméno. Vzniklo v 16. století a poprvé je doloženo roku 1568. V jeho okolí se pravděpodobně těžila železná ruda a snad i stříbro. Proto mají Králíky ve znaku zkřížená hornická kladívka s mečem. Městečko je ovšem proslulé spíše tkalcovstvím a textilním průmyslem. A také řezbářstvím, speciálně vyřezáváním betlémů, a varhanářstvím. Dnes zde žije asi 5000 lidí.

Králicko s Mladkovským sedlem jsou vstupní branou na Moravu. Již v minulosti tudy několikrát vpadla cizí vojska na naše území, například za druhé slezské války v roce 1745. Navíc je odtud vzdušnou čarou pouhých 140 km na jižní hranici Moravy, takže v době vrcholícího německého nacionalismu hrozilo nebezpečí, že dojde k přetnutí Československa, což by bylo velmi nepříjemné. Proto se na Králicku ve druhé polovině 30. let minulého století horečně stavělo opevnění. Bylo tady vybudováno mnoho těžkých pevností i lehkých řopíků a pěchotních srubů. Historickým paradoxem je, že zatímco v roce 1937 v rámci své inspekční cesty po výstavbě opevnění zavítal do Králík prezident Edvard Beneš, pouhý rok nato se sem na silné opevnění naší hranice přijel podívat říšský vůdce Adolf Hitler. Při představě, že by musel pevnosti dobývat silou, se mu asi řádně ulevilo.

Hedečský klášter

Mariánský kopec, neboli Hora Matky Boží, jihovýchodně od Králík byla slavným poutním místem již od třicetileté války, možná i dříve. Proto zde byl pod vedením králického rodáka, kanovníka Tobiáše Jana Beckera, v letech 1696 až 1700 postaven kostel Nanebevzetí Panny Marie. Dne 21. srpna 1700 byl do kostela přenesen vzácný obraz Panny Marie Sněžné – Santa Maria Maggiore. Jde o kopii římského originálu, o němž se říká, že ho maloval sám evangelista sv. Lukáš.

Hedečský klášter s Poutním domem

Rok po dokončení chrámu se Jan Tobiáš Becker stal královéhradeckým biskupem a v témže roce položil základní kámen ke stavbě kláštera přiléhajícího ke kostelu. Klášter byl dokončen v roce 1710 a duchovní správu poutního místa převzali členové řádu servitů. A nešlo o ledajaké poutní místo. V roce 1717 navštívilo zdejší Pannu Marii 60 000 poutníků, v roce 1723 už to bylo 100 000 a v roce 1728 přijalo Nejsvětější svátost dokonce 152 000 lidí!

Také klášter však měl pohnutý osud. V důsledku druhé světové války museli převážně němečtí duchovní klášter opustit a byli spolu s německým obyvatelstvem vysídleni. V roce 1946 převzal správu kláštera český řád redemptoristů, ale ti ho spravovali jen čtyři roky. V noci ze 13. na 14. dubna 1950 byli všichni příslušníci mužských řeholí na příkaz komunistické vlády odvlečeni ze svých klášterů a umístěni do několika „soustřeďovacích klášterů,“ kde museli za státního dozoru pracovat. Jeden z těchto koncentráků byl zřízen i na Hoře Matky Boží u Králík.

Dvě desetiletí klášter i s kostelem chátral, až byl v roce 1972 prohlášen za kulturní památku. V 80. letech byl postupně opravován, byť někdy dost necitlivě. Po roce 1990 se do kláštera vrátili redemptoristé, byl obnoven Poutní dům a na Horu Matky Boží se pozvolna vrací duch poutního místa.

Cesta k vrcholu Králického Sněžníku kolem pramene Moravy

Však se o tom můžete přesvědčit sami. Vydejte se z centra Králík listnatou alejí podél jednotlivých zastavení křížové cesty až ke kostelu, který je jedinečnou dominantou nejen Králík, ale celého okolí, a jistě mi dáte zapravdu. A až z lavičky vedle Poutního domu spatříte otevřenou náruč údolí Moravy s vrcholem Králického Sněžníku v jeho závěru, pak jistě neodoláte a vypravíte se i tam.