Šetřilo by se, šetřilo, jen kdyby se chtělo.

Nejvyšší kontrolní úřad hledá nové sídlo. Příští rok mu totiž vyprší smlouva v budově Tokovo v Holešovicích. Najít vhodnou státní budovu dostal za úkol úřad vlády. Dislokační komise, která má nemovitosti na starosti, však již několikrát konstatovala, že taková budova není. Proto NKÚ pro sebe vytipoval dvě budovy ke koupi. Jednu na Letné po společnosti Economia za 350 miliónů a druhou na Vinohradech za 250 miliónů. Soukromníkům však údajně měla být tato budova k mání již za 170 miliónů.

Jsou tu však zajímavější skutečnosti. Dislokační komise se málo snaží.  Státních prostor je v Praze dost. Samo Ministerstvo financí, strážce rozpočtu, vlastní dvě obrovské budovy, o jejichž využití lze s úspěchem pochybovat. Budova bývalé Báňské a hutní, na rohu Lazarské a Jungmannovy, sloužila Ministerstvu privatizace. Nyní je zde Generální finanční ředitelství, instituce podstatně menší, všehovšudy spravující osm krajských finančních ředitelství. Budova na Rašínově nábřeží  47, dříve Fond národního majetku, pojme kolem tisíce úředníků. Sídlí tam Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových opět spravující osm svých krajských dcer (a své pražské pracoviště).  Kolik úředníků je třeba ke správě jedné pobočky?

Než začneme vyzývat Ministerstvo financí, aby sesypalo dvě instituce do jedné budovy a ušetřilo tak eráru 250 až 350 miliónů, podívejme se ještě na Ministerstvo obrany. Za první republiky jsme měli hranice třikrát tak dlouhé a sousedé nám byly vražedně nepřátelští, nebo aspoň chladní, jen v případě krátké hranice s Rumunskem přátelští. Existovali ohromní vnitřní nepřátelé a bylo nebezpečí sociálních nepokojů. Obrana státu byl trvalý existenční problém.  Nyní jsme v idylické Evropě, ve vatě NATO, nepřátele si spíše vymýšlíme a jen ze solidarity v rámci NATO pomáháme řešit nasazením víceméně symbolických sil situaci v Afganistánu. Jistě, také jsme se několika desítkami vojáků angažovali v Bosně a Kosovu. Velikost naší armády ve srovnání s rokem 1938 je nepatrná. A kdybychom naše ozbrojené síly okamžitě rozpustili (kromě jednotek CO), nestalo by se nic. Mračili by se na nás spojenci, asi oprávněně, ale z našeho čistě sobeckého hlediska by se nestalo vůbec nic. A zatímco za první republiky vystačilo Ministerstvo obrany s jednou budovou v Dejvicích na náměstí Svobody, naše MNO musí mít navíc ještě bývalou Kadetku na Hradčanech. Prostě jednou ji zdědilo po komunistech tak si ji drží. Bodejť, je tam krásně. A co strejců se tam vejde!

Je tedy kam umístit NKÚ. Pokud se zvolí Kadetka, mohly by se při té příležitosti zredukovat počty na MNO. NKÚ by na to mohl dohlédnout.

 Na realitách obrany v Praze by se dalo i jinak šetřit. Na Ořechovce v Dělostřelecké ulici, tedy v místě s cenou půdy asi 7500 Kč za m2, vlastni MNO rozsáhlou parcelu s objektem tak říkajíc pro ostudu. Ať je činnost v něm provozovaná sebevýznamnější, určitě ji lze přeložit do méně atraktivní lokality a eráru přinést prodejem parcely odhadem sto miliónů.

Jenže to všechno jsou jenom čučky. Co takhle sebrat odvahu a rozhodnout, že místo čtrnácti JAS Gripenů nám jich bude stačit šest?