Ve volbách 15.10.2017 se Rakouská lidová strana (ÖVP) stala největší stranou v národní radě a získala 62 z 183 křesel. Sociálně demokratická strana Rakouska (SPÖ) skončila na druhém místě s 52 mandáty,
těsně následovaná Svobodnou stranou Rakouska (FPÖ) s 51 mandáty. Protože lidovci nechtěli dál vládnout se socialisty, rozhodli se nakonec pro koalici s FPÖ a to přesto, že šlo o stranu s pověstí krajní pravice. Vicepremiérem se stal tak předseda FPÖ Strache. Kromě Stracheho má FPÖ ve vládě dalších pět zástupců. Ministrem vnitra se stal dosavadní generální tajemník FPÖ Herbert Kickl, ministryní zahraničí expertka na Blízký východ, nestranička Karin Kneisslová, ministrem obrany voják a štýrský regionální politik Mario Kunasek. Loňský prezidentský kandidát FPÖ Norbert Hofer je ministrem infrastruktury. Svobodní povedou také rezort zdravotnictví, práce a sociálních věcí. Díky této dohodě mělo Rakousko vládu již v polovině prosince, tedy za dva měsíce.
Pro nás je těžko stravitelná představa, že by ve vládě byla SPD Tomio Okamury. Že by dokonce obsadila ministerstva vnitra, obrany a zahraničí. V Rakousku to zatím bez konfliktů funguje.
V Německu ve volbách 24.9.2017 zvítězila koalice CDU/CSU, jež získala 33 % odevzdaných hlasů, jako druhá v pořadí se umístili se ziskem 20, 5 % sociální demokraté (SPD) a jako třetí pak Alternativa pro Německo (AfD), jež získala hlasy 12, 6 % voličů. Volební účast činila 76,2 % Původní vláda koalice CDU/CSU a SPD od prosince.2013.
CDU/CSU a SPD výrazně oslabily a dosáhly historicky špatných výsledků. Sociální demokraté se i proto obávají, že by je působení v další velké koalici znovu připravilo o voliče, a naopak posílilo okrajové strany. Vyjednávání o vládě trvá už měsíce. Teď bylo dosaženo určitého pokroku, když se strany shodly na řešení problému přijímání nezletilých migrantů, to je však jen jeden ze sporných bodů.
V Česku se formování vlády tedy nijak zvlášť nevleče. Při pohledu z Německa. Při pohledu z Rakouska vypadá přijatelně i koalice ANO – SPD, jakkoliv by velká část společnosti skřípala zuby. SPD, na rozdíl od rakouské FPÖ s dlouhou tradicí, je strana rychlokvaška, vyrostlá na strachu z imigrantů (což je u nás téma ve skutečnosti okrajové, nafukované politickými dobrodruhy) a vedená ambiciózním mluvkou. Avšak často již se stalo, že radikální strana po vstupu do vlády ztratila radikálnost a pod tlakem každodenních problémů dobře spolupracovala. Jiným zajímavým příkladem poslouží Francie, kde kdysi Mitterand vzal do vlády komunisty, kteří v dalších volbách úplně propadli, neb se před svými voliči úplně znemožnili. Politika je uměním možného…
