Kdo uteče, vyhraje.

Konflikt na Blízkém východě je čím dále zamotanější a nepřehlednější. Všichni tvrdí, že bojují proti fanatickým sunitům Islámskému státu, přitom vláda Sýrie bojuje proti všem, Turecko se snaží navíc potřít i Kurdy a ukousnout kus

Iráku, spojenci, včetně některých arabských monarchií Zálivu, vesměs sunitských, bombardují vybrané cíle IS, Irácká vláda  (šíitská) předstírá, že bojuje proti IS a Rusové pomáhají syrské vládě kobercovými nálezy na cíle v Sýrii, mj. i na Islámský stát. Angažuje se i šíitský Irán, údajně ve snaze porazit sunitský IS, ovšem může mít i expanzivní cíl.

Německo je zaplaveno uprchlíky, které nejdřív pozvalo a teď neví, co s nimi.  Souvisí to údajně s Blízkým východem, ale ve skutečnosti bylo hnacím motorem právě pozvání vyslovené Angelou Merkelovou. Jinak by nebyly dvě třetiny migrantů odjinud, i z Balkánu.

My, členové EU a NATO, jsme se dlouho radovali ze zničení krvavých diktatur, zejména v Iráku a Libyi, a těšili se, že po vzoru Tuniska vzniknou po revolucích funkční demokracie i v ostatních arabských státech. V  Libyi trvá občanská válka dodnes. V Egyptě vynesla demokracie k moci Muslimské bratrstvo a situaci musel zachránit vojenský převrat. (Zde proto nehovoříme o vojenské juntě a mlčky jsme vojákům vděčni. Před léty byla situace stejná v Alžírsku. Vojáci tam provedli převrat poté, co volby vyhrálo tamější Muslimské bratrstvo.)  Irák se po snadném vítězství spojenců a zvrzaném míru rozpadl díky hlouposti vlády, která nadržovala šíitům a vyvolala náboženskou sunitskou revoluci, a kontrolu nad polovinou země získal IS. V Sýrii jsme podporovali revolucionáře (nebo ještě podporujeme?), až jsme zjistili, že část z nich spolupracuje s IS. Najednou nám Asád už nepřipadá zas tak krvavý. Ostrovy stability jsou monarchie: Maroko a Jordánsko. Jsou zde ještě bohaté státy Arabského poloostrova, především Saudské Arábie. Utečencům nepomáhají, formálně se přidali ke koalici proti IS, potichu však IS financují.

Samotný IS vyniká fanatismem, surovostí, ale také hloupostí. Moudrý válečník by přece nevydráždil dalšího mocného nepřítele. IS ale dostal roupy a dal bombu do ruského letadla.

Část západní společnosti, zvyklá na sebemrskačství, soudí, že jsme za konflikty v arabském světě odpovědni, protože jsme tu či tam revolucionáře podporovali nebo dokonce diktátory přímo odstraňovali. Nejvíc se bijí v prsa ti, kteří původně na diktátorských režimech nenechali niť suchou. Ano, Západ určitou míru odpovědnosti nese. Ale velkou? Krvavé režimy vznikly vesměs vojenskými převraty, vedenými ambiciózním důstojníky. Byly to režimy sekulární. Státy tak dostaly jakousi světskou moderní fasádu, společnost sama však zůstala feudální, duševně v čtrnáctém století, s náboženstvím neslučitelným se  stoletím dvacátým. (Kemal Ataturk, geniální voják a státník, zpátečnictví islámu rozpoznal a udělal vše, aby zemi přiblížil světu.  Zakázal politickou činnost náboženských stran zakázal fezy,  zavedl latinku… Posledních dvanáct let jsme svědky postupné demontáže jeho odkazu.)

Je dnes jasné, že ve společnostech s duchovní úrovni středověku, demokracie nefunguje. Masa chudého zaostalého lidu zákonitě vždy naletí náboženským fanatikům. Západ pokračuje v intervencích na Blízkém východě, aniž by tušil, co by se stalo, kdyby vyhrál. Už v případě Afganistánu litovali nejdříve Rusové, pak Američani, že se tam zapletli. Odejde-li Západ ze Sýrie, nejspíš tam vyhraje s pomocí Ruska Asád. Tuto výhru rád Rusku dopřeji, Bude je ještě stát hromadu peněz, které nemají. Jinak se klidně budu koukat, jak se Arabové, Turci, Íránci a Kurdové vzájemně ničí. Čím rychleji Západ z blízkovýchodního chaosu zmizí, tím dříve dojde k přirozené rovnováze místní sil..

Ptáte se: co ale s teroristy, vraždícími v Evropě? To necháme bez trestu? Tedy především: všichni známí teroristi z Francie se narodili ve Francii či v Belgii. Jsou produktem špatné přistěhovalecké politiky zejména Francie, které přijala mnoho muslimů, aniž by se příliš starala o jejich integraci. Vznikla tak generace mladíků, kteří z nedostatku práce a vzdělání ráda naslouchá štvaní islámských fanatiků. Německo si v současnosti na stejný nebo větší problém svou otevřenou náručí pilně zadělává.  Konat musíme především doma, v Evropě.

Platí dnes a bude platit ještě dlouho, že čím méně bude mít společného s Blízkým východem, tím líp.