Filipínský prezident před dvěma léty, když mu došlo, že narkotika ničí jeho zemi, zavedl drakonická opatření. Dealery dovolil zabíjet přímo na ulici, pokud byli chyceni při činu a narkomany trestal ohromnými tresty vězením.
Narkomani pro něj přestali být ubohými obětmi prostředí, ale spoluviníky hrozného morálního stavu společnosti, kdy brát drogy bylo prostě „in“. Obama, tehdy prezident státu s největší spotřebu drog na světě, jeho počínání odsoudil jako nehumánní.
Dnes jsem se dočetl dvě věci:: 1) Belgičtí školáci demonstrují proti nedostatečnosti kroků, které EU podniká proti pěstování olejových palem v jihovýchodní Asii a 2) asi 60 % evropské spotřeby palmového oleje se leje do biopaliv. Nadáváme třetímu světu, že nešetří své lesy, když místo nich rozšiřuje plantáže palem, ovšem to, že jsme byli první, kdo vyprovokoval boom palmového oleje tím, že ho lejeme do motorů aut, necháváme stranou. Naše rádoby ušlechtilá péče o udržitelnost rozvoje (to není nic než floskule) jde na účet přírody rozvojových zemí. Farizejský přístup učíme už děti ve školách, alespoň v těch belgických. My, kteří jsme v historii vykáceli 80 % našich „deštných pralesů“ dáváme lekce chudým zemím, které koukají pěstovat to, co se vyplácí. Vyplácí se to vinou evropské zelené posedlosti.
Zpět k drogám. Ohromná zločinnost v produkčních zemích jako Kolumbie či Mexiko není dána vyšším výskytem zločinců mezi latinoamerickými Indiány. Její původ je v zemích konzumace, tedy v USA a západní Evropě. Nebýt poptávky, výroba by chcípla (pseudohumanisté by se pak zlobili, že pěstitelé koky a pašeráci by neměli co jíst). Drogy jsou velkou příčinou zločinnosti v USA i v Evropě, přitom k jejich potírání přistupujeme laxně. Jenže to není jen náš problém. Svou laxností vyvážíme bídu do třetího světa.
