Z tísní kosmických

Stále přibývá na dosah nových světů. To kdysi nebývalo. Za Jana Nerudy ani za komunistů. A stále je nám to málo.

Ač nejsem světa znalý,
cítím se někdy malý
na tom dvorku Evropy.
Dokonce u nás v Českomoravsku –
abych neurazil Moravany.
A co víc,
třeba i v Českém ráji.
Protože všude ocitám se mezi planetami.
Neznámými světy tolika…
Je jich až moc na smrtelného poutníka.

Navíc co bych tam dělal?
Třeba ve světě svítidel,
když nevím, jestli se tam vůbec někdy zhasíná, usíná.
Jestli tam znají spánek, noc.
A nebo v krůtím světě,
kde, jak jsem slyšel,
není ani jedna krůta živá.
A krve moc.

Nepřekvapil by mne ani svět toaletního papíru,
kde by vám střihli papír na míru.

Přívětivá a přátelská mohla by být snad atmosféra světa mazlíčků.
Možná.
Možná si najdu chviličku.