Vztah České televize a našich politiků k utrpení člověka

Ač to píši nerad, chybějí mi informace jak od našich veřejnoprávních médií, tak z řad naší politické reprezentace i odborné zdravotnické veřejnosti.

Bylo jistě logické a správné, že se v čase pandemie na ČT objevila i upozornění na možný negativní vliv nouzového stavu a strachu z onemocnění koronavirem na lidskou psychiku.  Tato situace se dotýká nás všech, a to už je sakramentský důvod se tímto tématem zabývat.  Jedním ze způsobů, jak lidem přitížit, mohou být zneklidňující poplašné zprávy. Ovšem v případě trestního oznámení podaného bývalou hejtmankou Středočeského kraje Pokornou Jermanovou na záchranářku paní Veroniku Brožovou se jednalo o desinformaci o poplašné zprávě. Tato kauza tedy vzbudila oprávněný dojem, že se paní hejtmanka rozhodla záchranářku potrestat za pravdivé informace.

Sakramentský důvod zabývat se poplašnými zprávami a jejich možným vlivem na psychiku lidí je o to sakramenštější, čím vážnější je jejich obsah. Lze si snadno představit takové poplašné zprávy, které mohou lidskou psychiku rozkopávat i v časech, kdy žádná epidemie nehrozí.  Ale vznik poplašné zprávy nemusí být zlým úmyslem. Může k ní dojít i nešťastným omylem. Může však vzniknout i utkvělou představou vyprodukovanou přetíženou psychikou nebo i představou, jež má hlubší kořeny, proto by neměla uniknout pozornosti specialistů. Pokud je však takto vzniklá poplašná zpráva medializována, pak i když se její obsah nakonec nepotvrdí, může být následně zdrojem značného utrpení pro toho, kdo ji stvořil a vypustil do světa. Nechám nyní stranou, kdy a jak má v takovém případě veřejnost právo na uklidňující informaci, že se jednalo o poplašnou zprávu vzniklou psychickou indispozicí. Mne v tomto případě zajímá, zda se takovému nešťastníkovi dostane včas adekvátní a nezbytně nutné lékařské pomoci a zda je mu usnadněno překlenout hluboké pocity studu a viny. Tedy zda je ponechán napospas úvahám o svém duševním stavu a o tom, co vše a komu způsobil , nebo zda se někdo vyjádří k takové nepříjemné události a pacienta před veřejností omluví.

Není totiž banální záležitostí, když členka Rady ČT kolem významné osobnosti našeho veřejného života a ještě za pomocí šéfa Bezpečnostního výboru Parlamentu ČR a orgánů činných v trestním řízení vytvoří dojem, že se jedná o zločince, který by jí mohl usilovat o život.

Celé věci dodala na důvěryhodnosti a váze skutečnost, že vážné podezření se týkalo financí a vyslovila je vysokoškolsky vzdělaná ekonomka a ekonomická analytička Institutu Václava Klause.

Protože se její podezření týkalo osoby generálního ředitele České televize pana Petra Dvořáka, očekával jsem, že to bude právě Česká televize, která bude své diváky informovat, zda se slečna Lipovská již ze své indispozice zotavila a zda Českou televizi požádala, aby divákům tlumočila její omluvu.  Otázka omluvy či nějakého vysvětlení je zde zcela na místě, neboť v celé této věci zůstávají nezodpovězeny následující otázky:

Existují v demokratické zemi dostatečné důvody k tomu, aby její občané (koncesionáři) znali důvody, proč byl šéf největšího veřejnoprávního média vnímán členkou jeho rady jako nebezpečný zločinec?

Chápou lékaři, kteří věnovali čas upozorněním na vliv pandemické situace na duševní zdraví, že občané mohou být vážně znepokojeni i událostmi, jež zpochybňují demokratický vývoj této země?

Bude slečna Lipovská na dalších jednáních rady již v pořádku natolik, že zvládne bez obav a bez policejního doprovodu vstoupit do budovy na Kavkách?

Nemohou být její rozhodnutí a hlasování následně zpochybněna jakoukoli iracionální předpojatostí, podjatostí či dokonce fobií?

Považují ti poslanci parlamentu, kteří slečnu Lipovskou zvolili do Rady ČT její kroky a způsob jednání vůči generálnímu řediteli ČT za racionální, nebo si uvědomují, že slečna Lipovská za určitých okolností, jež zdá se nastaly, není kompetentní v Radě ČT nadále pracovat?

Tyto otázky považuji za dost vážné i proto, že přímo souvisejí s nevyjasněnou otázkou, nakolik hrabe těm poslancům Parlamentu ČR, kteří schvalují způsob jakým v Radě ČT pracuje i Pavel Matocha a Lubomír Xaver Veselý.