Vladimír Bohm versus Ondřej Hejma

Když jsem na doporučení shlédnul video s Ondřejem Hejmou, opravdu jsem si nebyl jistý, zda se nejedná o podvrh. O nějakou montáž upravenou na počítači.

Dokonce jsem se dopátral k nezkrácené verzi, abych měl jistotu, že to není  žert.  Napadlo mne, že  zkrácená verze může být jen šikovně vytržena z kontextu. A protože jsem Ondřeje Hejmu už dlouho neviděl, dokonce jsem si raději porovnal jeho vizáž s jinými fotografiemi a jiným videem.

Když jsem si  včera přečetl článek pana Bohma, neodolal jsem srovnání  východisek a závěrů obou pánů.

Já, na rozdíl od pana Bohma, nesdílím představu, že lze přírodě připisovat ty vlastnosti, které ji personifikují  jako některé národy.  Ani  nevnímám Zemi  bez výhrad jako peruánští  Indiáni. Jako Matku, Pachamamu. A to přesto, že jejich znalosti, citlivost, respekt a úcta ke všemu, co je obklopuje a dává jim obživu, dokazují jejich obdivuhodný a následováníhodný vztah k životnímu prostředí, ke všemu živému i neživému, a vzato do důsledků, i ke svým potomkům.

Ale nemyslím si, že by se příroda mohla nad počínáním člověka vědomě rozsveřepit a rozburácet. A zatřást zemskými deskami, aby vlnou tsunami pro výstrahu smetla stovky lidí a s nimi zahubila i milióny jiných nevinných tvorů zahrnutých do nutných ztrát.  Pan Bohm patrně vychází z nezpochybnitelné skutečnosti, že člověk často podceňuje  přírodní zákonitosti  a křehké vztahy ekosystémů nebo je dokonce s povýšenou lhostejností ignoruje.  Ale nesdílím představu, že by pandemie covidu mohla být tou zpětnou vazbou. Že by mohla být bičem Pachamamy (nebo dokonce bičem Božím).

Ještě relativně nedávno by mne Ondřej Hejma, host pana Xavera Lubomíra Veselého, pobavil svou teorií o pravé příčině  rozšíření  pandemie tak, že by mi smíchem vyhrkly i slzy. To se však nemohlo stát tváří v tvář poznání, že lidé jsou stále ochotni uvěřit naprostým nesmyslům. Vypovídá to ale především o těch, kteří své spoluobčany nesmysly krmí. Stát (prostřednictvím Parlamentu ČR) rozhodl o doplnění Rady ČT. I když je některým lidem pojem věřejnoprávní média k smíchu, věřím, že je dost těch, kteří nad demokracií ještě nezlomili hůl a chápou, že nezávislosti médií lze buď dosahovat a žádat ji, nebo nad ní ohrnout nos, když je pro ni třeba pohnout prstem. Nikdy neuvěřím, že pan Xaver Veselý doplnil Radu ČT v zájmu nezávislosti veřejnoprávní ČT nebo k pozvednutí jejích kvalit. Tento počin našil volených zástupcům hodnotím jako poněkud vulgární až brutální.

Je známé rčení o biči, jenž uplést nelze z určitých matérií, a že i když se to podaří, zapráská-li se jím, zasviní se ten, kdo jej upletl.  Někdy to ale chvíli trvá.