Paní Valíková to, zdá se, pojala po křesťansku: Kdož jsi bez viny, první hoď kamenem.

Tomu bych docela rozuměl. U některých politiků bych dokonce částečně omlouval občasný úlet do alkoholu. Už proto, že být členem strany či hnutí, které zcela vědomě a okázale škrtí občanskou společnost a chová se a jedná autoritářsky, to může vyvolávat dilemata související se svědomím, jehož ozvy se může dařit alkoholem zatlumit. Pokud by to byla příprava a nabírání sil k opuštění takového společenství, trochu trpělivosti by neškodilo. Tak či onak však zůstává pravdou, že ač je politik smrtelník jako ostatní lidé, s kritikou musí počítat, pokud si uvědomuje míru své odpovědnosti. Ostatně není od věci připomenout, že nedostatek svědomí a dpovědnosti může politika učinit nevěrohodným i neschopným výkonu funkce.

Mohu přiznat, že jsem hodně fundamentalistický abstinent. Zejména tak mezi třetím a čtvrtým pivem.

Napsala: "Ona velká část literatury je buď napsaná pod mírným vlivem, nebo se vlivu věnuje, ale o tom se ve škole moc neučí."

Mohu to osobně potvrdit. Na střední škole jsem měl rozebrat jakousi báseň (autora si už nepamatuju). Byl to takový blábol, že jsem báseň ohodnotil silným podezřením, že autor nutně potřeboval zaplatit útratu v hospodě. No to byl kravál!

Také jsem zíral, kam na ty agresivní abstinenty chodí...

Moje kočka je agresivní abstinentka. Když něco loudí a já jí nabídnu lahev, hodí po mně agresivní pohled a prchne.