Václav Klaus by se měl konečně stát prezidentem. Poprvé a třeba na věky. Národ sobě!

Jeho způsob myšlení a vyjadřování, včetně jeho třeskutého humoru, už dosáhly parametrů současného prezidenta Miloše Zemana.

Václav Klaus by ale neměl být příštím prezidentem malinkaté České republiky. Měl by se stát prezidentem něčeho mnohem většího. Něčeho velkolepého. Něčeho, co by korespondovalo s jeho představou o sobě samém. Nějaké ohromné galaxie, kterou by si jako její vladař mohl prohlížet dalekohledem, na který by se občané této země složili v zájmu zachování zdravého rozumu společnosti. Tedy národ sobě.  Snad by pozorování „vlastní“ galaxie alespoň částečně odreagovalo mysl Václava Klause od České republiky, které dlouhodobě škodí podobně jako Miloš Zeman a Andrej Babiš.

Václav Klaus v rozhovoru pro MF DNES řekl, že z tváře a očí Markéty Pekarové Adamové „čiší zlo“ a že své pravé já bude moci dobře uplatnit jako předsedkyně poslanecké sněmovny, až bude napomínat svačící poslance a podobně.

Nemohli jsme očekávat, že rozdělování společnosti po volbách ustane.  Ovoce sprostopášných manipulací veřejným míněním lze spatřovat na sociálních sítích každý den. Jejich uživatelé opakují stejné nesmysly, které načítají ve vyjádřeních svých favoritů a vykladačů dění kolem nás. Osvojují si i stejné argumentační techniky. Stalo se oblíbeným úhybným manévrem nahrazovat argumenty v diskusích podsouváním negativních emocí druhým. Přesně toho se dopustil Václav Klaus vůči Markétě Pekarové Adamové. Václav Klaus klesá stále hlouběji, aniž si je toho vědom. Ostatně jedním z rysů takových „velikánů“ jako je Václav Klaus nebo Miloš Zeman je jejich sebeuspokojení nad vlastními jízlivostmi, které jsou střízlivými lidmi vnímány jako projevy ztráty soudnosti pramenící ve zbytnělé sebedůvěře.

Na částečnou obhajobu Václava Klause lze se vší vážností říci, že ve tváři a očích Markéty Adamové Pekarové zřejmě nikdy nespatří to, co svého času mohl vidět ve tváři a očích Jany Bobošíkové.