Ustanovení Parlamentní vyšetřovací komise ve věci Andreje Babiše mladšího?

Ve vývoji  kauzy premiérova syna nastalo několik změn. Za nejvýznamnější pro další vývoj kauzy považuji skutečnost obsaženou v závěru jeho prohlášení: 

„A včera mi bylo po vícero konzultacích řečeno soudním znalcem v oboru psychiatrie, působícím v zahraničí na významné vedoucí pozici, že před ním sedí zcela zdravý člověk. Myslel tím mne.“

Občané této země mají právo vědět, zda a jak došlo k tak vážnému pochybení (selhání) při stanovení tak vážného duševního onemocnění, nebo zda došlo k zázračnému uzdravení pacienta či zda je důvod konstatovat zneužití oboru psychiatrie. Proč na to mají právo? Zdaleka nejen proto, že je Andrej Babiš mladší synem premiéra této země. Také proto, že již v roce 2017 byl natočen dokument Jak jsem se stal nečlověkem, v němž některé momenty byly děsivé natolik, že tématu posuzování duševního zdraví měla být věnována náležitá pozornost. Protože v tomto dokumentu bylo řečeno, že se jedná jen o špičku ledovce, možná už tehdy měla být ustanovena parlamentní vyšetřovací komise. Už proto, že občané České republiky mají právo žít v zemi s funkčním právním řádem, bez obav, že se mohou snadno dostat do situace naprosté bezmoci. Stát svým občanům (stojí za zmínku, že i voličům) dluží vysvětlení, proč nevěnoval adekvátní pozornost (ministerstvo zdravotnictví, ministerstvo spravedlnosti a zákonodárci) vážným a oprávněným výhradám v oblasti posuzování duševního zdraví. Že nevěnoval, dokazuje novela zákona o soudních znalcích, která nepřinesla nic, co by možnost zneužití psychiatrie (případně i psychologie) mohlo jakkoli umenšit.

Silné téma před blížícími se volbami, není-liž pravda? Třeba právě hnutí ANO bude mít před volbami zájem, aby rozptýlilo více než nepříjemné představy o možných souvislostech a navrhne ustanovení parlamentní vyšetřovací komise. Možná se tématu chopí i JUDr. Marie Benešová a před odchodem do důchodu zapracuje na návrhu smysluplné novely výše zmíněného zákona.  Rozhodně by to byla její fukci přiléhavější aktivita než psaní sms zpráv, kterými informuje o novinářích způsobem, jenž vyvolává přinejmenším rozpaky. (V České republice rozpaky, jinde by jí ta její první zbloudilá sms zpráva o Václavu Moravcovi ukončila kariéru. Ta druhá, omylem odeslaná Sabině Slonkové také zaujala: „Přeposílám páteční komunikaci s drzou Slonkovou. Zapomněla jsem Vás informovat“.)

Každý z našich politiků, který má zájem na dodržování a ochraně lidských práv, by měl mít zájem i na tom, aby kauza Andreje Babiše mladšího byla ukončena tak, aby z ní nezůstaly trčet zastrašující otazníky.  Kromě jiného i proto, že zneužívání psychiatrie je odporné a hnusné fašounství. Věřím, že většina našich občanů si vládu pevné hnusné ruky nepřeje.