Ještě k tomu, co řekl pan doktor Cyril Höschl. Podle něho pokud pacient nepodepíše, že byl hospitalizován dobrovolně, neprodleně se začne věc šetřit. Tedy, že osoba hospitalizována proti své vůli je chráněna a není možné ji v léčebně držet déle, než je nezbytně nutné. Znělo to sice věrohodně a logicky, ale i případ, o němž jsem napsal, tuto představu pana doktora nepotvrzuje. Spíše naopak. Unesené osobě bylo doporučeno, aby podepsala , že je v léčebně dobrovolně, pokud si přeje být brzy propuštěna. To už vypadalo zlověstně, ale nakonec podepsala, a to i na radu těch, kdo podobnou zkušenost již měli. Pan doktor jistě dobře ví, co by se mělo, ale možná není dobře informován, jak to probíhá ve skutečnosti. Ti, kdo radili ať podepíše , asi věděli, co by se mohlo stát: Že by nebyla ochota se nepříjemnou věcí do hloubky zabývat tak , jak by si věc (lidská bytost zasloužila). Tedy že by bylo jednodušší přečíst si neprověřené nesmysly a použít osvědčenou mantru, která by nezmínila jediný argument pacienta a ochránila by noho "seriózního" únosce, kterému se podařilo přelstít úřední osoby i lékaře. Takže by to znělo asi takto: Kvalifikovaným šetřením nebyly zjištěny skutečnosti, jež by opravňovaly k zahájení pravních úkonů. Nebylo shledáno žádných pochybení, důvody k hospitalizaci pacienta byly dostatečně doloženy.
Paní doktorka pověřená reformou psychiatrické péče má co dávat do pořádku. Ale prozatím by bylo dostatečně revoluční, kdyby akcentovala dodržování právních norem a předpisů, a to s ohledem na lékařskou etiku a dodržování základních lidských práv. Případ pacienta, kterému byl vrácen život na svobodě až u Evropského soudu pro lidská práva, je znám díky ČT 24.
