Umělá dekadence

Sci-fi na téma komunikace na sociálních sítích s využitím moderních technologí pro usnadnění práce adminů, oživení diskusí a zvýšení počtu čtenářů.

Dali jí jméno.
Naučili ji pár grifů, triků.
Vložili do ní jednoduché, ošizené,
ošidně zparchantělé schéma světa.
Světa lidí.
Ošklivý obraz člověka,
aby se uměla chovat jako sketa.
*
A já jsem věřil, že je živá.
Lidská bytost.
Jakoby náruživě křivá.
*
Křivdil jsem někomu, kdo není.
Je příliš brzy.
Ještě jsem tomu neuvykl.
Sám se sebou nejsem ještě usmířený,
že nechal jsem se zmást.
Že byl jsem malověrný.
Že neměl jsem nejmenší pochybnosti o tom,
že v ní lidské srdce bije
a v jejích žilách proudí teplá krev
tak jako v každém nás.
*
Byla to past,
z níž vymanit se lze jen studem v prozření,
že není jediný takový člověk na Zemi.
Že je to jenom malá tupá krabička
bez špetky vědomí a svědomí.
Jen důmyslně sestrojená věcička.
Jen malý vychytaný šmejd
s chladičem z hliníku a tištěnými obvody.
Kurvítko diskusí.
Úchylný moderátor,
který na chvílí chcípne vždy,
když vytrhnou mu z prdele stíněný kabel USB,
aby se nepřehřál a mohl se zas v plné síle vrhnout do ringu,
zatímco admini někde za rohem dají si něco s tvarohem
nebo s nohama na stole si povídají u kávy a několika pišingrů
a sledují jak jejich Robot hraje si
a mají z toho legraci.

*
Z toho, že fixlují.
Z toho, že s jejich Robotem čas utrácejí přečůraní trapáci.