Trapně ufňukaný novodobý „disent“!

Jeden by se až orosil studem nad nespokojeností dnešních disidentů po tolika jejich vítězstvích v posledních letech.

Kdo je ukonejší? Nikdo, zdá se. Proto se musejí vzájemně potlapkávat a sdělovat si dojmy ze všech těch mrzkých vítězství, která jim hořknou u vědomí, že to stále ještě není konečné řešení. Musejí tedy konejšit jeden druhého, aby ustáli tu pachuť, jež se dostavuje po každém jejich (pyrrhově) úspěchu.

Je na tebe žalostný pohled, rytíři tragikomické postavy, jenž bojuješ po vítězných bitvách dál. Ty, který vysušuješ  koryta toků s živou vodou a meleš mrvu slov, když v hruď se biješ a tvrdíš nám, že pluješ proti proudu. Kde zbyl tu jaký proud, v němž lámal by sis hnáty? V němž zemdlen vystydnout bys mohl, pojít. Do zbylých stružek kálíš jen, zapomínaje přitom, jak žízeň po svobodě svraskat umí.

Čumí pak kde kdo, jak skuhraje, hnojem zbrojíš a k dalším bojům vyzýváš. Tebe prý mainstream dusí, škrtí, nevnímá a zavírá vám novodobým disidentům ústa. Tlučhubo. Ty bojovníku za svobodu, co máš sílu šilišpera. Stream je ti mainstreamem, jen proto, že tu je. Že ještě mnohý kámen na kameni i po těch vítězných tvých volbách stojí.  Aby tě snad i Husák kopl za přízeň tvoji k těm, pro něž je dnes i Gorby zdrádce. Už není tím, koho se soudruh bojí. Ten, z něhož jeho dnešní soudci maggi v kostkách trousili a báli se, že ponechá je osiřelé v loji.

Tak řekni, člobrdo vyklepaný ze svobody, o čem sníš. Víš? Vypustit podvraťáky? Prý na hyeny. Vím, už se stalo. Ale pořád je to málo. Tak piš! Piš na ně pamflety do mediálních rad. Střílej na ně z pera. Máš sílu šilišpera. Tak pro tebe to bude akorát.