Trapné gesto hrdiny

Gesta skutečných hrdinů bývají často trapná. Není snadné na ně reagovat.  Někdy mohou vyvolávat tak trapné pocity, že by někomu mohlo být trapně i za ty, kteří na ně musejí reagovat.

Nechtěl bych být v kůži pana Ovčáčka, který komentoval nade vší pochybnost srozumitelný čin ctihodného pana Tomáše Loma, vysloužilce 311. československé perutě RAF,  který si zakoupil poštovní známku a panu presidentovi Zemanovi poslal zpět pamětní list. Jenže pan Ovčáček chce být ve své kůži, takže se vypořádal s vrácením pamětního listu po svém: „Pan Lom panu prezidentovi křivdí.“ Ach to rouno hrochem podšité. Ale co jiného panu Ovčáčkovi zbývalo, než se zmíněným fňuknutím pana Zemana zastat. Ta situace neměla důstojné řešení. Pan Ovčáček se přece nemohl hodit marod. Horší je, že zřejmě ani nechtěl.

Vždy, když vidím v televizi tyto naše veterány, hrdiny  II. světové války, mám rozporuplné pocity. Vždy myslím na to, jak asi vnímají naši současnou společnost. Její úctu ke svobodě, naši úctu a vděk. Myslím na to, jestli jim nebývá hořko z toho, že s nabytou svobodou nakládáme jako bychom se dopouštěli svatokrádeže draze vykoupeného dědictví.

Pokud někdo vnímá gesto pana Tomáše Loma jako políček Miloši Zemanovi, mýlí se. Těch tváří jsou tisíce, na nichž by to mělo plesknout. Děkuji Vám, vážený pane, že jste si na nás udělal čas a že jsme Vám stáli za poštovní známku.