Šumi pumi

Tak ať se kola zase točí, řekla si ta, co bumbala, když vstala zvesela, aby do sedla se zase vyšvihla.

Sesedla s kola u vetchého stánku v kopcích na rozcestí,
jehož plechová střecha byla tichá jenom za bezvětří.
Colu točenou do pohárku odnesla si k dřevěnému stolu,
když dopila ji, sáhla do batohu pro čutoru.
Poprvé nalila si ze svého trochu rozpačitě,
pak dolévala si už uvolněná a nutno říci hbitě.

Do sedla nespěchala,
usmívala se a přivírala oči,
chvilkama usínala,
zdálo se, že svět se s ní už točí.

Místní kluk čekal, až vytuhne,
aby na jejím kole zdrhnul přes pole.

Po půlhodince osvěžena odpočatá vstala,
do sedla vyšvihla se pružná jako srna.

Pod černým bezem cestou se pak zastavila,
aby si z jeho květů udělala Šumi pumi limonádu,
kterou vždy na cesty si sebou brala.