Sto procent oslovených lékařů vyjádřilo svou loajalitu k zájmům premiéra Babiše

Ale nebylo to vyjádření přízně, úcty, obdivu nebo důvěry. A lékaři bez hranic to nebyli. Jejich postoj chránící zájmy premiéra měl totiž svou hranici nejen na mapě Evropy, ale i hranici v nich samých.

Nejednalo se tedy o loajalitu v pravém slova smyslu. Spíše o postoj konformní, za daných okolností možná až nedůstojně ovlivněný přepjatými obavami.

Ačkoliv moc peněz nemám, nabídl jsem zaplatit letenku, hotel i ušlý zisk za pracovní dobu. Jeden vedle druhého to odmítl s tím, že proti dr. Höschlovi a mému otci nikdo nepůjde, aby riskovali například finančák nebo profesní likvidaci.

Měl jsem za to, že by bylo dobré, aby kromě zahraničního experta mne někdo vyšetřil také česky. Někdo, kdo zná okolnosti mého příběhu z různých stran, a tím pádem se může lépe zorientovat v tom, co – a hlavně proč – napsala Protopopová v lékařské zprávě.

Až by se chtělo jejich odborným jazykem s trochou nadsázky říci, že to byl postoj možná i poněkud paranoidní. Ale nehodlám dělat totéž, čeho jsou schopni  ti, kdo jsou ochotní zneužít své snadno zneužitelné moci nad lidskou bytostí (dané nízkým stupněm exaktnosti oboru) a cejchovat účelově psychiatrickou diagnózou. Jen se domnívám, že v tomto případě měl strach velké oči. Andrej Babiš mladší se jen marně pokusil o krok, který je zcela legitimní a je součástí doporučovaných postupů uváděných jak správními orgány, tak i například Kanceláří veřejného ochránce práv. Šlo jen o naplnění práva využít možnosti předložit názor jiného lékaře. Povzbudivé je, že nikdo z oslovených lékařů zřejmě nebyl příliš přesvědčen, že by mohl svým vyšetřením Andreje Babiše mladšího dojít ke stejnému závěru jako paní MUDr. Dita Prototopová.  I když zkušenost Andreje Babiše mladšího svědčí o neochotě lékařů jít proti panu premiérovi, mohlo to dopadnout ještě hůře, kdyby se našel někdo přeochotný.

Přívlastek paranoidní  nabývá za určitých okolností zvláštního významu, neboť ve všech společnostech řízených autoritářsky, bývá diagnóz s přívlastkem paranoidní využíváno účelově.  A to tím častěji, čím blíže je režim k totalitě či despocii, protože jeden ze způsobů jak neutralizovat vliv projevů nespokojenosti je jejich nositele prezentovat jako politováníhodné přírodní úkazy. Tedy jako občany, jejichž nespokojenost nepramení z racionálního vnímání reality, ale z chorobných představ. Například z nesmyslných představ o porušování jejich práv státní mocí nebo těmi, kdo státní moci oddaně slouží. Když mezi občany sílí oprávněné obavy z oslabování demokracie, oslabování vlivu občanské společnosti, porušování lidských práv a nízké vymahatelnosti práva, logicky přibývá těch, kteří se zdráhají dostat se do střetu se zájmy vrchnosti. Vůle být solidární s těmi, kdo se již v takovém střetu ocitli, slábne a demokracii hrozí její vyprazdňování.  https://plus.rozhlas.cz/timothy-snyder-evropa-i-spojene-staty-ted-postradaji-budoucnost-je-slabina-8519450

Zkušenost Andreje Babiše mladšího považuji za hodnou pozornosti i v souvislosti s novelou zákona o soudních znalcích. Přestože měla kromě jiného snížit počet nekvalitních, vadných a nepravdivých psychiatrických posudků na minimum, nepřinesla, domnívám se, nic, co by vážné vady v posudcích mohlo eliminovat. Tím mám na mysli i vady naplňující skutkovou podstatu trestného činu. Skutečnost, že lékařská zpráva hodnotící duševní zdraví Andreje Babiše mladšího není znaleckým posudkem a není tedy opatřena kulatým razítkem, nic nemění na tom, že dle § 350 trestního zákona odst. 2 lze za vystavení nepravdivé nebo hrubě zkreslené lékařské zprávy uložit trest odnětí svobody od dvou do pěti let. Dle odst. 4 písmene a a b až osm let. Za zmínku stojí, že oponovat lékařské zprávě je snazší než posudku soudního znalce. Je-li znalecký posudek poskytnut jinému lékaři, stává se, že ten jej vnímá jako dokument zasluhující zvláštního zřetele. Jako by byl posvěcen soudní mocí, vrchností. Něco, čím je nutné se řídit, s čím je nutné souhlasit a z čeho opisovat. Takový postoj, byť běžný, je samozřejmě zcela nesmyslný a bezohledný, neboť lékař poskytující zdravotní péči a služby má stejnou odbornost jako znalec a je vázán ze zákona stejně jako znalec „jen“ lékařskou etikou a povinností jednat v zájmu zdraví pacienta (nikoli v zájmu znalce).  Nehledě k tomu, že může mít i delší praxi v oboru, lepší výsledky a spokojenější pacienty než autor znaleckého posudku. Žádný lékař jistě nemá obavy, že by se z jeho zodpovědného jednání a pravdivé lékařské zprávy oponující zprávě jiné náš chudák stát zhroutil. Neochotu jednat v souladu se svědomím lze spatřovat v pohodlné a sobecké falešné solidaritě. A správní orgány? Jeden si vykládá své kompetence tak, že je povinen vyřídit stížnost na poskytovatele bez ohledu na to, zda měl k dispozici i znalecký posudek, jiný tvrdí, že v takovém případě je třeba věc vnímat jako související se znaleckou činností a tudíž mimo kompetence správního orgánu. Výkon činnosti orgánů veřejné moci se tak může snadno jevit jako svévole utržená ze řetězu a podlamující důvěru v právní stát i právní řád.

Příběh Andreje Babiše mladšího a řada rozporů mezi jeho slovy a obsahem záznamů policie a  zdravotnické dokumentace vyvolávají řadu otázek na téma jednání nadřazující jiné zájmy než je jednání v zájmu zdraví pacienta a jednání v zájmu ochrany práv občana České republiky.

Příští titulek: Bláznem na D1 snadno a rychle