Pokud ano, domnívám se, že Český klub skeptiků Sisyfos by měl být k Miloši Zemanovi shovívavý, dokud nebude vyjasněno, zda nedošlo k nešťastné shodě okolností.
Pokud by se potvrdilo to, o čem se domnívám, že se panu prezidentovi mohlo přihodit, neměl by pak s takovým oceněním nijak vyčnívat nad ostatními, ale spokojit se s umístěním v kategorii družstev. Ostatně v jednotě je síla, což si jistě uvědomují vedle pana premiéra Babiše i ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy Karel Havlíček nebo lídr pardubické kandidátky hnutí ANO David Kasal. Jak je známo, Český klub skeptiků si všímá případů, v nichž jsou opomíjeny poznatky vědy a vzniklých názorů a hypotéz, jež jsou s nimi ve vážném rozporu. Psychiatrie a psychologie jsou sice lékařské obory méně exaktní než ostatní, ale právě proto by měla být věnována posuzování duševního zdraví lidí maximální péče a pozornost. Pokud někdo řekne například: Jestli je Andrej Babiš mladší schizofrenik, tak já jsem kružítko (nebo George Clooney, Pannna Orleánská), neměl by být shledán duševně nemocným jen proto, že lékař primitivním vytržením z kontextu vytvoří symptom. Asi takto: U pacienta byly zjištěny nezpochybnitelné projevy paranoidní schizofrenie. Cítí se být kružítkem a má iracionální představy, že psychiatři na celém světě stanovují vážné diagnózy jako když Baťa seká cvičky.
Co se tedy panu prezidentovi mohlo přihodit před tím, než navzdory dvěma novým posouzením duševního zdraví Andreje Babiše mladšího podpořil premiéra Babiše a shledal jeho syna psychicky nemocným?
Občané české republiky dobře vědí, že se prezident Zeman ve svém rozhodovaní nespoléhá pouze na svůj vlastní rozum a zkušenosti. Ostatně i Hana Lipovská se chodí ujišťovat o svém čistém svědomí ke zpovědníkovi.
Představuji si, že než pan prezident nově diagnostikoval Andreje Babiše mladšího (něco jako revizní posudek), usebral se k rozjímání mezi své oblíbené posly Vševědoucího. Mezi své souznělé druhy (či soudruhy, chcete-li), s nimiž prožívá nejen chvíle souznění ale i chvíle sdílení vesmírné moudrosti.
Představuji si pana prezidenta, kterak tiše prodléval v podvečerní krajině, objímal statné moudré stromisko a očekával jeho přijetí. Když už začínal cítit v ústech chuť mízy proudící v podkorním kambiu, příjemné teplo na svém čele odevzdaném kmeni, i na svých dlaních spočívajících tamtéž, osmělil se a takto k soudruhovi promluvil:
„Ty, statný moudrý soudruhu, jenž tu stojíš po staletí pevně, bez poskvrny, bez bázně a hany a připraven jsi vždy mne přijmout, co truchlence, jenž v tobě rozpouští své strázně. Ty, jenž svým větvovím, co tajemnými anténami tiše spojen s Vševědomím všechno víš. Ty, který svými kořeny objímáš zemi moji, zemi jedinou, vlast mou v dědictví mi danou, kolébku mou i hrob můj, tobě já žaluji.“
Zatímco pan prezident takto k soudruhovi javorovi mluvil, jako do dubu, úvozovou cestou za nedalekým remízkem se blížilo několik náctiletých přátel. Usadili na svém oblíbeném místě, zapálili oheň a za chvíli do vůně opékaných špekáčků zasyčely odjištěné lahve piva. Když jeden z mladíků dostal sms zprávu s odkazem na aktuální událost, tématem rozhovoru se stal Andrej Babiš mladší. Zatímco náctiletí mluvili o synovi pana premiéra, promluva Miloše Zemana k soudruhovi se chýlila k závěru:
„Nejsem všem tím, čím chtěl bych být. Čeho bych měl se střežit? Kdo je mi škůdcem? Co od koho mi hrozí?“
Po těchto slovech pana prezidenta někdo za remízkem přiložil na oheň otýpku suchých větviček, z nichž ihned vyšlehl vysoký plamen a jeden z mladíků se postavil do světla se zdviženou lahví piva k přípitku. Ve chvíli, kdy Miloš Zeman ukončil svou promluvu slovy: „Na koho, byť by pomatený byl, mám dát si pozor proto, že mohl by vše zmařit?“, mladík s lahví piva v ruce zvolal: „Na Andreje junioraááá!“
Miloš Zeman otevřel oči a pohlédl směrem, odkud uslyšel odpověď, jež byla ještě umocněna ozvěnou. Spatřil hloží, které bylo za soumraku ozářeno plamenem skrytým prezidentovým jeho zrakům.
„Rozumím“ řekl tiše a pohlédl k nebi. „Tvou odpověď jsem slyšel a nyní ji i vidím. Znamení. Hořící keř. Děkuji!“
