Skutečné důvody k vážnému zamyšlení nad duševním zdravím politiků jsou velmi vzácné

To, co nás u nich někdy překvapí a vymyká se normálu, zpravidla nejsou projevy jejich duševního onemocnění.

Většinou jsou to jen důsledky aktuální ztráty soudnosti způsobené potřebou upoutat pozornost voličů coby rozhodčích sledujících jejich boj o moc s konkurenty. Dokonce, i když se někteří zdají ztrácet soudnost nápadně často, ani pak netřeba v odborné literatuře hledat symptomy a snažit se je porovnávat s jejich nenormálními způsoby jednání a chování.

Ani pokusy patologizovat projevy našich politiků bychom neměli vnímat jednoduše tak, že se 77 poslanců muselo dočista zbláznit. Měli bychom rozlišovat mezi upřímnými obavami paní poslankyň a pánů poslanců o duševní zdraví Petra Fialy a ochotou jej ponížit tak infantilně hloupým způsobem.

Jistě, dalo by se navrhnout k projednání duševní zdraví Andreje Babiše a 77 poslankyň a poslanců. Ale prostá odveta by připomínala rozmíšky malých dětí, které někdy reagují na „ty si ale prdlej“ slovy „a ty ještě prdlejší“.

Návrh na jednání o duševním zdraví Petra Fialy byl samozřejmě určen k obveselení části našeho voličstva a v tomto smyslu byl úspěšný a zvesela kvitován jako parádní špílec obratného šéfa ANO. Jaké morálně volní vlastnosti daly tomuto nápadu vzniknout, netřeba dále upřesňovat.

Aby bylo moje ohlédnutí úplné, tak kromě konstatování, že naši zákonodárci si mají za naše peníze kde hloupě hrát, dovolím si ještě zmínit, že rozprava na parlamentní půdě o duševním zdraví 77 poslankyň a poslanců by přece jen mohla mít smysl. A to v tom v případě, kdyby Andrej Babiš vyznal, že navrhout jednání o duševním zdraví Petra Fialy mu poradil jeho kohout Silver a že všichni, kdo pro návrh hlasovali, s tím byli srozuměni a Silverovu radu přijali s pokorou a respektem.