Šéfové tří tajných služeb včera uspěli na výbornou

V nejbližších dnech může veřejnost očekávat to, co si po několika letech znejišťování více než zaslouží.

Každý, kdo včera očekával, že šéfové tajných služeb vyloží karty na stůl, byl zklamán. Toto zklamání je však jen dočasné. Ze strategického hlediska se jedná pouze o nezbytnou daň, neboť připravovaná zpráva zásadního obsahu a významu je určena právě veřejnosti.  Zpráva má obsahovat i překvapivě logické vysvětlení včerejšího zdánlivého nevyužití přítomnosti ředitelů Bezpečnostní informační služby Michala Koudelky, Úřadu pro zahraniční styky a informace Marka Šimandla a Vojenského zpravodajství Jana Berouna na jednání v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky.

Včera se na půdě Sněmovny odehrála vlastně jen takzvaná přípravka na rozcvičku, což je pro zasvěcené znalce chodu tajných služeb odborný termín vyjadřující první fázi konečné prověrky pro kategorii nejtajnější z nejtajněji utajovaných. Načasování nebylo náhodné, jak lze odhadnout i z atmosféry související s Vrběticemi a horkou linkou Praha – Moskva.

Řeřavé a ne zcela jasné události, na nichž někteří naši politikové zkoušejí fakírské kroky, si vyžádaly, aby ti, kdo k nim údajně mají co říci, osvědčili nejen svoji způsobilost, ale aby tak současně vyvrátili pohrdavá hodnocení snášející se dlouhodobě na jejich hlavy z úst prezidenta republiky Miloše Zemana. Aby výše jmenovaní měli příležitost prokázat předpoklady a vlastnosti nezbytné pro výkon tak důležitých funkcí pro zajištění bezpečnosti země, byli včera v Poslanecké sněmovně podrobeni dramatickému testu, jehož dvě fáze lze již bez obav z porušení závazku mlčenlivosti uvést.

První část obsahovala v podstatě inteligenční test. Všichni se dostavili do Sněmovny včas, aniž museli pátrat, kde by tak ta Sněmovní ulice asi mohla být. Pak následovala vyčerpávající zkouška sebeovládání doplněná bobrem mlčení. Ta spočívala ve zkoušce, zda pozvaní hosté budou schopni v sobě potlačit emoce logicky vyvolávané sílícím přesvědčením, že jejich přítomnost nikdo nevnímá a nikdo se jich ani na nic nezeptá. Všichni tři pozvaní vydrželi ve sněmovně sedět po celou dobu předstíraného hašteření zkoušejících. Nikdo ani na minutku nevyběhl ven se uklidnit, natož aby zmizel nadobro.  Lepší výsledek jsme si nemohli přát.