Raději jsem neměla ten román, raději jsem neměla ho psát.

Kdekdo v něm byl neschován i schován, jak pan Flaška rozhodl se psát. A to ve svém článku na Hyde parku „Je magistra Veronika Valíková Šubová alkoholička, nebo není?“

Děkuji panu Flaškovi, že mne svými postřehy upozornil na to, co se objevilo v diskusích.

https://u-blogidnes.1gr.cz/blogidnes/article/0/81/815410/815410_article_photo_faph3ik.png?r=27bq

Paní Krištofíková se zřejmě nechala zmást rozhořčenou paní Šubovou (Veronika Valíková, úředně Šubová) a usoudila, že literární postava Markétka a paní Šubová jedno jsou. Pokud rozdíl mezi literární postavou a autorkou, která ji vdechla život, nevnímala včas ani paní Šubová (učitelka českého jazyka a literatury) a neupozornila jmenovanou na její vyšinuté nactiutrhání (viz odkaz výše), může to vést k selhání, které paní Krištofíková předvedla s nevšední vervou, takřka bez hranic a se sebedůvěrou a sebejistotou jí vlastní. Tato její sebejistota se manifestovala například jejím sdělením, že se zajímá o psychologii a že já ani nevím, co o mně vypovídá obsah mnou psaného textu (možná to není přesné, dohledávat nebudu). K tomu dodávám, že známe příklady a případy z historie i současnosti,  kdy lidé nejen zajímající se o nějaký obor, ale i vzdělaní v medicínských oborech či právníci, skončili v kriminále z důvodu profesního či ryze lidského selhání. Jedním z nejbizarnějších příkladů byl Josef Mengele.

Možná paní Krištofíkovou v "kauze Markétka" zmátla především skutečnost, že se paní Šubová jako by sjednocuje a pak  opět odděluje od jí stvořené postavy Markétky, což se výrazně projevilo jejím ujištěním, že není alkoholičkou.

Domnívám se, že čtenář  může snadno nabýt dojmu, že Markétka je poněkud nepříčetná ( viz obsah článku pana Flašky) a že je inspirující pro vznik podezření na jednání pod vlivem nějaké látky ovlivňující její mysl. Autorka má pro toto podezření jiné vysvětlení:

Pokud má pan Chechta pocit, že je moje hrdinka pod vlivem, bude to zřejmě jeho vlastní problém a nezřízené pití alkoholu. Měl by si dát co nejdříve odvykačku. Jsou na to podpůrné programy.

Zdroj: https://valikova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=815264

Z komentáře paní Šubové ve věci její stížnosti k článku, v němž jsem uvedl odkaz na článek Parlamentních listů, v němž bylo citováno z jejího článku: 

"Podotýkám, že pan Herda psal tři verze, tu první asi pětkrát přepisoval (čile jsme si dopisovali s panem Bangou, s redaktory Parlamentních listů, i nadřízení z idnes něco dostali.) No, trochu citovat se už naučil, zaslouží tedy odměnu.

Text je průlomový i proto, že porušuje několikrát kodex blogera (č a cituje Parlamentní listy! Inspirativní pro všechny."

Z tohoto diskusního příspěvku by se možná mohlo zdát, že jsem  psal nějaké verze, nebo v textu činil nějaké změny a v souvislosti s čilou korespondencí paní Šubové s panem Bangou.  Nikoli. 

Pan Banga mi skutečně  napsal o nespokojenosti paní Šubové, ale jeho e-mail jsem objevil s několikahodinovým zpožděním. Do té doby jsem už odstranil závadu (technickou), jež tkvěla v nefunkčním odkazu na článek Parlamentních listů. Panu Bangovi mé vysvětlení stačilo a doporučil mi, abych je vložil i do diskuse (tedy i pro paní Šubovou). To jsem už nemusel, neboť v tom čase už tam bylo.

Vzpomínám si na jedinou změnu, kterou jsem v textu udělal. Všiml jsem si totiž, že mi při kopírování titulku článku v Parlamentních listech vypadlo slovo před ním. Tedy "Spisovatelka:". To jsem napravil.

Pravda je, že někdy přehlédnu nějaké překlepy či chyby nebo někdy i dodatečně nahradím nějaké slovo jiným. Toť vše k údajným verzím.

Jak jsem si  všiml, paní Šubová ve svém článku nalezla i dobrý důvod změnit dvakrát i jméno (Herda -  Ferda, Chechta. 

K dobrému jménu paní Šubové - Cituji z jejího komentáře:

"Ja mám nějaké smlouvy a dobré jméno. A nenechám si ho ničit. Ani nositelem Magnesie litery ne.

Myslím, že to bude dobrá reklama."

Nechť si je neničí sama.