Psáno do sněhu (voněla po limetkách)

O malém voříškovi. O limetkách. O sněhu a bílé paní. O něm, o ní. O tom, co do perexu se nevešlo.

Dveře jí otevřel dřív než zazvonila
Když její příchod prozradil veselý jeho psík
I jemu byla milá

U dveří chvíli beze slova stáli
Sněhové vločky na tvářích jí tály
Zatímco na řasách zustávaly jako krajky
Jako krystalky cukru na okraji sklenky s bílou paní

Voněla po limetkách
Přivřel oči
Naklonil se k ní a nadechl tu vůni

A byl si jist že jako po limetkách voní

Tak i chutná