Poslední míle k cíli cestou mezi Foltýnovými tenaty

Jak titulek už napovídá, tematem je člověčí bída na cestě od útisku ke svobodě vstříc protivenstvím a nebezpečenstvím.

Možná je škoda jejich slzí.
Možná je škoda při práci rukávem je spěšně stírat s tváří
nebo je nenechávat se vpít do kapesníčků končících v koši.
Možná nadány jsou léčivou čaromocí jako krůpěje vody v listech kontryhele.
Možná měly by se zachytávat do kalíšků jako vzácná substance alchymistů.
Jak živá voda, posvěcená dobrou vůlí.

Ty slzy vyplakané těmi, komu pro mír srdce bijí nejčistšími tóny.
Těmi, kdo za návrat svobody statečně pozvedají hlas.
Kdo zůstávají přehlížení, ponížení, druhořadí.
Bezmála na odpis.
Hozeni přes palubu tím falešně obrýleným,
jenž zrak má jako rys.

Není to ostuda nad svým údělem plakat,
když nevědí, zda na svobodě budou příští den.
Když stále ještě kdykoli mohou být odhaleni obávaným Otakarem Foltýnem.
Když možná i v poslední míli před cílem hledají odpověď na otázku,
zda ještě nutné je vše dávat v sázku,
a nebo raději před poslední bitvou odmlčet se už

a tiše už i kakat.