Petr Fiala nespravedlivě otloukán až k prohraným volbám

Otloukán, posmíván, kritizován a urážen za to, co snad si nějaký čas i přál, než zbyla z toho spíše jenom slova.

Tolik hněvu a tolik posměchu po dlouhou dobu snášelo se na jeho hlavu i na celou jeho vládu. Brali ho příliš vážně jeho kritikové, když mluvil o tom, že je třeba čelit ruské propagandě, hybridní válce, lžím. O nutnosti si ověřovat informace. Tím vším mnohokrát je popudil. Rozhněval a poplašil. Natolik, že jeho odpůrci a oponenti začali odkrývat svá nitra. Mnozí z nich předstírali vylekání z blížící se nesvobody, jako by se z nich mohli stát už brzy disidenti v tom lítém boji s dezinformacemi. Ušetřen kritiky nemohl zůstat ani náš verbálně horlivý ministr vnitra.
Ve veřejném prostoru začalo přibývat demagogií obhajujících všeliké lhaní. Jako by právě to byla ta kýžená meta. Ta potřebná míra svobody slova a projevu. Svobody lhát, jak se komu zlíbí.
Tolik zbytečné hysterie a blouznění o nutnosti vysoké tolerance k vylhaným nesmyslům a prohnaným manipulacím jen proto, že si naše vláda předsevzala čelit dezinformacím. Dnes už snad všichni vědí, že toto předsevzetí vyvolalo zbytečnou paniku, jež s volbami už došla svému zániku.
Proč ale tak opožděně? Vždyť vyjádření Tomáše Pojara, který byl pověřen problematikou dezinformací, jasně předznamenalo, že se nechystá nic, co by mohlo jejich volné prostupovaní veřejným prostorem omezit. Hluboké zamyšlení pana Pojara nad obtížným prokazováním úmyslu či vědomí, že šířená informace není pravdivá, přineslo pouze potěšení jak dezinformátorům, tak odpůrcům snah o oslabení jejich vlivu.
Neboli na prvním místě by mělo být zjištění, je-li informace pravdivá. Jestli a nakolik se kdo provinil, je jiná věc.
Jaká tedy byla ta vůle zjišťovat, co je pravda a co lež? Na můj podnět ze dne 15. 2. 2023 odeslaný panu Pojarovi jsem odpověď neobdržel. Na dotaz ve stejné věci mi neodpověděl ani pan Fiala. Co přesně tedy mínil větou: Já věřím, že se má proti dezinformacím bojovat za prvé pravdivými informacemi,…(?) Možná měl ono SE zaměstnat.
Narůstající tolerance ke lžím a jejich bagatelizování došlo tak daleko, že jsme měli možnost vidět a slyšet v přímém přenosu předsedu nejsilnějšího politického subjektu, jak si hořce postěžoval na hyenismus novinářů i politiků, kteří zneužili jeho nemocného syna. Potlesk, který za to sklidil byl jistě upřímný. Stejně, jako byla upřímná ochota jeho příznivců zapomenout na vyjádření soudu o zfalšovaném podpisu Andreje Babiše juniora:

..................................................

Šott také podotkl, že neexistuje jediný důkaz o tom, že Babišův syn dokument podepsal – nikdo ze svědků jej při tom neviděl. „Nelze učinit kategoricky závěr, že to podepsal obžalovaný Andrej Babiš. Musel ale vědět, že to nebyl Andrej Babiš mladší, a musí to vědět dodnes, jak to s tím podpisem bylo,“ konstatoval.
Kdo se tedy pokoušel zneužít psychiatrickou diagnózu Andreje Babiše mladšího, když v této kauze byl jasný pokus zpochybnit jeho svědectví duševním onemocněním?

„Babišova obhajoba si je vědoma, že svědectví jednoho z hlavních aktérů tohoto příběhu je slabým článkem, jejž nelze brát na lehkou váhu. Proto se snažili juniora vykreslit jako duševně chorého šiřitele bludů, ovlivněného nenávistí ke svému otci“.

Před soudem vystoupily soudní znalkyně z oboru psychiatrie Gabriela Leblová a psycholožka Jindřiška Záhorská, jež zkoumaly duševní stav Babiše mladšího. Jejich výpovědi potvrdily, že sice trpí psychickým onemocněním, ale je velmi dobře zvládnuté a pod kontrolou.
Neprojevuje se lhavostí, nesnižuje věrohodnost jeho svědeckých výpovědí a jednoznačně je schopen účasti u soudu. Navíc zjistily, že jeho výpověď není ovlivněna negativním vztahem k otci ani duševním stavem. To je pro obhajobu špatná zpráva, umocněná předchozími neúspěchy odročit hlavní líčení a vyloučit z něj veřejnost.

Reakce Andreje Babiše:
Andrej Babiš neunesl tíhu okamžiku. Obvinil psycholožku Záhorskou ze lži, ale napadl i „hyenismus“ politiků a médií, že do politického boje zatahují děti.
.................................................

Konfrontovat vlastního syna s jeho podpisy, které byly zfalšovány a snažit se jeho svědectví napadnout jeho duševním onemocněním možná není hyenismus. Ale možná je to v kontextu celého příběhu poněkud bestiální. Voliči hnutí ANO to však vidí jinak a pozornost prezidenta Pavla byla upřena na morálně volní vlastnosti Filipa Turka, zatímco u Andreje Babiše je zúžena na Agrofert a možný střet zájmů.


Odkaz
Odkaz