Opouštím Jaromíra Nohavicu

Opouštím dnešního Jaromíra Nohavicu. A přesto dodnes líbí se mi z jeho tvorby to, co líbilo se mi už kdysi.

Opouštím Jaromíra Nohavicu s obavou,
že je to navždy.
Že z toho už se nedostane.
Jako by nalokal se otrávené vody z poháru pro lokaje.
která už provždy otupila jeho smysly.
Jak kdyby vyplavila z něho zbytky sebeúcty krčící se v koutu jeho duše.
*
Jak kdyby rozhodl se zvesela,
že nezakope svoji hřivnu posmutnělý tiše u zdi kostela,
ale že ležérně ji jako chcíplou mrchu přes rameno hodí do bláta.
*
Jak kdyby sebe.
A to líto mi je.