Občan České republiky v petrohradské cele předběžného zadržení.

Právní kvalifikace skutkové podstaty údajně spáchaného trestného činu není dosud upřesněna. Zatím se podařilo zjistit, že oběti byly natřeny novikovem vyrobeným v lékárně vojenské nemocnice,

kde se zotavují agenti GRÚ z telefonátu Miloše Zemana.

Dnes, krátce po poledni, se český turista Ondřej Tatiš vydal do petrohradské vojenské nemocnice předat svoji azbukou psanou ostrou nótu Alexandru Miškinovi a Anatoliji Čepigovi. Byl mu však k výše jmenovaným pacientům odepřen přístup z důvodu možného ohrožení jejich zdraví informacemi o vývoji událostí v České republice. Ovšem to by nebyl vlastenec Tatiš, jeho česká hlavička a české ručičky, aby si neuměli poradit.

Po vykázání z nemocnice se Tatiš odebral do marketu Bolšoj gostinyj dvor, kde zakoupil uzeného jesetera, do něhož svoji ostrou nótu vsunul a delikatesu si nechal zabalit do celofánu a převázat bohatou mašlí, na niž fixem napsal Saša i Tolja,Vaša  Marusja. Rybu pak bez potíží předal personálu na vrátnici bolnice.

Když Miškin s Čepigou po několika soustech objevili v jeseterovi obálku, zaradovali se v očekávání zdravice od dárkyně.  Když se však začetli, začala v nich sílit vzpomínka na Miloše Zemana. A zcela oprávněně. Předtucha se naplnila ve chvíli, kdy četli:

„Česká republika je země, jejíž občané nikdy nedovolí, aby se do jejího vedení dostali lidé, kteří budou hájit cizí zájmy. Mezi námi nejsou žádní Mandičové a Kněževičové.“

Už po přečtení této věty byl důvod čtení zanechat, ale pacienti dali přednost zábavě:

„Lidé, které jsme si zvolili, byli a jsou zárukou, že zůstaneme demokratickou a svobodnou zemí, nikoli Vašimi vazaly.“

To už si Miškin i Čepiga cpali do úst cíp pokrývky jako roubík, aby jim smíchy nepopraskaly čerstvé stehy na břiše, ale protože to jsou tvrdí hoši, četli dál:

„My, na rozdíl od Vás, máme i svobodné veřejnoprávní sdělovací prostředky, které nelze ani žádnými politiky ovládnout na úkor zájmů, svobod a práv našich občanů.“  Oba pacienti rychle sáhli po druhém cípu přikrývky, zakousli se i do něho a na chvíli sebezáchovně odvrátili oči od Tatišovy ostré nóty.  Zvědavost však brzy zase zvítězila:

„Protože naše dynamicky se rozvíjející demokracie umožňuje stát se členy Rady České televize těm odborně i morálně nejlépe vybaveným lidem, je naše společnost  připravena na jakékoli pokusy ji kýmkoli destabilizovat.“

A to byl konec čtení ostré nóty. Oba pacienti vyplivli cípy pokrývky a byli připraveni na obnovu popraskaných stehů. Než si přivolali lékaře, bylo z jejich pokoje slyšet: „ Matocha-cha-cha-cha! Lipovska! Vesely. Maladěc! Naša Chanka!

Když primář vojenské nemocnice zvěděl, jak se ke vzácným pacientům  dostaly zprávy z České republiky, uvědomil policii, která Ondřeje Tatiše do hodiny zadržela. Nikdo mu nevěřil, že nevěděl, co způsobilo Miškinovi a Čepigovi břišní kýlu. Tatiš tedy upadl v podezření, že byl zaúkolován českou rozvědkou.

Na informaci o zadržení Tatiše reagoval předseda senátu Miloš Vystrčil a telefonicky se snažil získat informace o příčině vzniklé situace. Když mu byl z Petrohradu odfaxován text Tatišovy ostré nóty, obrátil se na nejmenované psychiatry se žádostí o konzultaci. Především se chtěl ujistit, zda gramotný člověk opravdu nemůže být idiot. Nakonec dospěli k závěru, že i když Tatiš nemůže být idiot, gramotnost sama o sobě nevylučuje i dosti hluboké blbství. Po té předseda senátu odeslal do Petrohradu žádost, aby byl Tatiš superarbitrován pro blbost a poslán zpět do České republiky.