Obávaný Jan Statečný

Kritika uzavřených diskusí ze strany trollů někdy jen zakrývá jejich nevoli, z toho, že je jim znesnadněno vytrolit se, kam se jim zlíbí a do diskuse napsat téměř cokoli.

Když začal jsem číst jeho slova, byl jsem jak nahý v trní. Vystaven plné expozici jeho intelektu v zničujícím chvatu jeho křesomysli. Krev tepala mi ve spáncích,
písmena chvěla se mi na displeji, až docela se roztančila a já jsem musel zavřít oči a ještě dlaněmi je na čas stlačil, než mohl jsem zas číst.

Běda ach běda, kam jen to spěji? Provinilý. Nejsem jak on statečný, když diskusi jsem neotevřel, zněl jeho soud z displeje.
Ano, jistě měl jsem, měl jsem! Jak jsem mohl být tak pyšný! Uzavřít se před takovým jistě světlonošem. Lumenem, jehož názor na věc mohl skvět se pod mým textem.
V obavách znovu mhouřím oči, sbíraje odvahu se dočíst k závěru, abych zvěděl, v čem jsem selhal, chybil. Co bez něho sotva kdy bych věděl. O jaký osvobozující názor odhalující podstatu a dřeně věcí a jevů přicházím, když neotvírám diskusi a jakého že světla se to bojím.

A čtu: „Se neudržel a napsal své dojmy. Nic nového na blogu.“
Díky, Jene, že ses mi otevřel na chvilku a dal mi pochopit, oč přicházím. O tvůj ryj, jenž občas zvedne se ti vzhůru po čele, až ve kštici ty vytne pěšinku.





*