O obraně Petra Pavla českým lidem

Pan Václav Kříž vznesl dotaz, zda náš prezident potřebuje, aby ho lid bránil. Dotaz to byl řečnický, neb správnou odpověď už znal:

„Nepotřebuje!“, odpověděl sám sobě, případně tápajícím čtenářům. Dále pak ve svém blogu hoduje na své odpovědi, kterou zdůvodňuje „železně logickými argumenty“: Má ochranku a je voják, vyznamenaný hrdina.
Nad jeho vtipným blogem (dle dosažené karmy) musela nadšeně tleskat mnohá celá rodina. Jak by ne, vždyť je to podmanivá představa, že voják Pavel z Hradu pro výstrahu odpůrcům svým kvérem zamává, než seběhne dolů na nádvoří, kde dorazí každého, kdo na úprk se nedal, naopak zůstal hluše, pohrdnuv útěkem pro spasení jak těla, tak duše.

Dále pan Kříž jak ostříž všímá si po vzoru mnohých jeho minulosti, pro případ, že by ctěný čtenář spadl někde ve vzdálené zemi z višně rovnýma nohama do české přítomnosti. Všímá si také kultu osobnosti a čert ví proč předjímá, že v hrdinských svých činech dostihne i Putina jak s amforou vyzvednutou ze dna moře, tak s přepráním medvěda holýma rukama či dokonce levou zadní, a to aniž ctěného čtenáře varuje slovy – z mého blogu naznak neupadni.

Kdyby měl Petr Pavel vši a jmenovaný autor by napsal s uštěpačnou nadsázkou, že je milovaný všemi vešmi, bylo by to k pochopení. Když ale napíše „všemi milovaný“, působí to jako zcela nejapná ironie, neboť současně, a to už v titulku, píše o jeho obraně. No u všech všudy proti komu tedy? To je příklad vytváření nesmyslů k pobavení, na nichž se takoví autoři co na umělé pastvě popásají, mlaskají a chutě tak čtenářům dělají, aby si nechali takovou stravu projít všemi žaludky co jich mají.


Kdyby měl Petr Pavel leprou zohyzděnou tvář,
co nahradilo by ty posměchy,
že lidé malují mu svatozář,
za to, že dobře vypadá?
Že právě proto získal jejich hlasy.
I za ten vous a hlavu porostlou bohatě stříbrnými vlasy.

Nic by se nezměnilo v této občanské válce,
v níž jedni z druhých snaží se stále dělat blbečky.
Jako by blížily se ještě horší časy,
v nichž při hledání moudrosti budeme s úctou hledět na necky.

Nemám nic proti nadsázkám, satiře či ironii vycházející z reálií, v nichž vězí kořen kazu hoden k povšimnutí a jenž nasvítit si zaslouží prostředky majícími přiměřeně ostré čepele a břity.
Co však se vymyká činnosti kritika či mělo by být na hony vzdáleno kritice čehokoli, je uchopení vlastní lži, vlastního výmyslu a následné vystavení stvořeného monstra na pranýř, všem na odiv. Předhodit tak seběhnutému obecenstvu k posměchu Frankensteinovo podvržené dílo.

Autorovi předmětného blogu se dostalo značné čtenářské podpory. Podpory se dostává i našemu prezidentovi. Autor nepotřebuje, aby ho někdo bránil před čtenáři jiného gusta. Ani kdyby byl nevoják s modrou knížkou v šuplíku. A pokud je jeho blog k zastřelení, pak samozřejmě jen obrazně.

Odkaz