Než poloprezident, raději žádný prezident

Zamyšlení nad rolí současného prezidenta Petra Pavla v souvislosti s napětím v rozdělené společnosti.

Polemika s blogem Filipa Vracovského „Proč si myslím, že je Petr Pavel dobrý prezident? A proč občas zbytečně jitří společnost?“

Pan Vracovský píše:
„Co by se mi strašně moc líbilo, kdyby místo přednášek ve dnech 17.11. nebo smrti Jana Palacha natočil televizní dokument. Takový, kde by se opravdu „vysvlékl do naha“ a se schopným režisérem by detailně ukázal a rozpitval jak se dobrý člověk stane nástrojem zla. Že je to strašně lehké. Na co si dát pozor. To by nám prospělo mnohem víc, než morality, kterým stejně minimálně polovina národa (včetně řady jeho voličů jako jsem já) neuvěří.“

To, co sám Petr Pavel o sobě napsal a zveřejnil, považuji za dostatečné a srozumitelné. A myslím si, že by tomu měli rozumět přinejmenším všichni ti, kdo zažili minulý režim. Většina si tehdy jistě přála více svobody, mnozí i konec vedoucí úlohy KSČ. Mnohem méně lidí si přálo kapitalismus se vším, co obnáší.

Co by ještě měla dovysvětlit „nahota“ Petra Pavla? Peep-show odhalující detailní příběh? Vzpomínky na rozhovory s rodiči na téma socialismus? Na slova o životě dělníků v kapitalismu? O válce ve Vietnamu? O černém pátku? Proč, když podobných příběhů by mohly vyprávět statisíce lidí. Těch, kteří se narodili v době, v níž už i jejich rodiče potvrzovali legitimitu tehdejšího režimu téměř stoprocentní volební účastí. Příběhů o formování rodinným zázemím, školou. O pionýrech skandujících na Prvního máje „Ať žije KSČ!“
Ale věřím, že by takový filmový dokument měl úspěch. Zvláště u těch, kteří se nedokáží rozvzpomenout na Československo a na svůj život v něm. Nebo svých rodičů, příbuzných, přátel…U těch, kteří stále opakují: „PePa, Pávek, prezidentčík.“ U těch, kteří si nalhávají, že Petr Pavel ze své dávné minulosti nemohl „vyrůst“, zatímco u některých politiků jim kupodivu uniká, že i když je demokracie nijak nenutí ani nevybízí k žádnému negativnímu jednání, ze své přítomnosti lhářů a šejdířů zřejmě nevyrostou nikdy. Někteří z nich dokonce napomáhají šířením ruské propagandy posilování režimu horšího, než byl ten náš předlistopadový. Není divu, že právě takoví lidé mají potřebu odvádět pozornost od sebe samých neustálým připomínáním minulosti Petra Pavla.

Píše a mluví se o tom, že Petr Pavel v čase svého předlistopadového působení v armádě byl připraven sloužit komunistickému režimu jako zpravodajec. Pravda je i to, že se režim zhroutil dříve a že Petr Pavel nikomu nezpůsobil žádnou újmu. Bylo by zajímavé vědět, kolik zaměstnanců našeho tehdejšího zbrojního průmyslu si uvědomovalo, že výsledky jejich práce někde ve světě maří lidské životy. I mezi nimi jsou jistě lidé, kteří odsuzují Petra Pavla za jeho minulost. Za jeho ochotu oslabovat v roli zpravodajce sílu našich pozdějších spojenců. V jednom národním podniku se vyráběly kromě nejrůznějších potřeb pro domácnost i komponenty do nějakého druhu min. Nevím, kam byly expedovány a kde trhaly či měly trhat lidi na kusy.

Mnozí z dnešních absolutních pacifistů nazývají válečníky a válečnými štváči ty, kteří podporují dovozy zbraní devastované Ukrajině. Kateřina Konečná zašla ještě dál, když komentovala sbírku na generátory pro Ukrajinu (tedy pomoc ryze humanitární, v čase mrazů a výpadků dodávek energií) a demagogicky obvinila naše občany, že jim je Ukrajina bližší než české děti.

Kateřina Konečná

Organizátoři sbírky na generátory pro Ukrajinu se pochlubili, že už vybrali přes 100 milionů korun. Nic proti tomu. Každý nechť si přispívá na co chce. Jestli je mu bližší Ukrajina než 60 tisíc českých dětí ohrožených ztrátou bydlení, plné dárcovské platformy lidí z našeho okolí se sbírkami na své nemoci, to si musí vyřešit každý sám v sobě.

Každopádně jedna věc mě zarazila. Organizátoři sbírky nebudou posílat nakoupené generátory, ale cash! Ať si prý Ukrajinci nakoupí generátory sami. Když pominu fakt, že 100 milionů mohlo podpořit naši ekonomiku, tak chápu to správně, že Ukrajinci generátory mají, ale svým vlastním občanům je nedají?

Těmto, přeběhlíku Lipavský a Petře Pavle, nadávejte do sobců. A ne lidem, kteří s prominutím řeší nejprve své vlastní problémy a pak až ty ostatní!

26. ledna 2026 v 13:43, příspěvek archivován: 9. února 2026 v 14:52

0 0

Pan Vracovský v jednom svém diskusním příspěvku o Petru Pavlovi napsal:
„Neumí se upozadit ve dnech jako 17.11. a výročí Palacha, kde jsou jeho projevy a morality opravdu nevhodné.“

Myslel to jistě dobře, ale domnívám se, že by ono „upozadění“ Pera Pavla ani v nejmenším nepřispělo ke zklidnění napjaté atmosféry v rozdělené společnosti, neboť by to vedlo jen k posměchu, že prezident buď nemá odvahu se v takových výročích objevit na veřejnosti, nebo že k nim má lhostejný či negativní vztah. Ale hlavně by to už nebyl prezident možná ani poloviční, protože by tak přijal nedůstojnou a ponižující roli ouchcapka, který je části politické reprezentace i voličů tolerován, ale v určitých dnech by raději neměl vystrkovat nos, abychom nemuseli poslouchat a číst ty uštěpačné poznámky jeho oponentů - „nositelů morálky“, kterou ovšem od jiných person na politickém výsluní často nevyžadují ani neočekávají. Jako by každá levota po roce 89‘ byla snadno omluvitelná tím, že k ní nedošlo kdysi dávno za komunismu. Jako by ji demokracie činila přijatelnější a čistší.

Tedy pane Vaněk, to jsou už ale fakt bizarní paradoxy.


Zdroj: Odkaz