- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Donutil jste mě k zamyšlení, které jsem v sobotním odpoledni vůbec nepředpokládal, ale faktem je, že hledat v současném světě ovládaném penězi, ziskem a brutálně devalvujícím vzdělání, kulturu i mezilidské vztahy nějakou empatii, solidaritu a humánní pohnutky je možné pouze na individuální úrovni, a nikoliv v patrech politiky, natož té mezinárodní. Naše epocha je epochou „bez rukavic“. Bojuje se nesmírně tvrdě o vše a užívá se přitom těch nejméně slušných prostředků. Absolutně dominují selektivní zprávy, lež a polopravda. A tento proces má dlouhou genezi a byl přítomen už v časech, ve kterých jsme přecházeli ze sovětského zajetí do majetku západních korporací, tedy zejména těch z D.
A protože jsem založením romantik, tak jsem bohužel zjistil, že hledat v tomto procesu romantický mýtus je absurdní. A právě proto je zajímavé najít vysvětlení, proč i romantické mýty přežívají i v epochách naprostého a nepřehlédnutelného pragmatického cynismu.
No je to vlastně jednoduché vysvětlení, člověk se jako každá přírodní bytost vztahuje raději k tomu, co mu působí slast, než k tomu, co v něm vyvolává bolest. Kočka se také raději vyhřívá na sluníčku, než aby si lehla pod okap s dešťovou vodou.
Proto jsme po celé dějiny své existence více nakloněni iluzím než hledání pravdy. Pravdou jsou posedlí pouze jednotlivci, z nichž někteří jsou pro ni ochotni nechat se i zničit. No jdu se psem na povinnou procházku a budu přemýšlet o postfaktickém světě a pokřivenosti informací...
Zdar všem psiskům a radostné chvíle s nimi