Neměl jsem žádné války

Ne, že by tehdy zbraně mlčely. To zase ne. Však ta, již na mysli měl jistě především, ta vskutku tam, kde dnes je, nebyla.

„Neměl jsem žádné války“, pochválil se, jako by byl bývalým vládcem celého světa. Jako ten, jehož vůle po míru naháněla ochromující strach každému, kdo by jen pomyslel na překročení vlastních hranic se zbraněmi.
Jako by ten, kdo vstoupil s armádou do sousední země, čekal tehdy na to jen, až on bude ze hry. Až svět bez něho bude oslabený a kořist obnažena, prosta štítu.
Jeden z přítomných bývalých vůdců menších zemí se po těch slovech cítil zahanbený bezvýznamný. Pak si ale vzpomněl, že nedávno jeho zemi postihly povodně a že on byl vůdcem v čase, kdy v řekách bylo vody sotva po kotníky, byla-li v nich jaká.
Významně pokýval hlavou a děl: „Ba, tak jest. Čas moudrých vůdců již prchnul, zdá se mi. Když já jsem vedl svoji zemi, vody mým podaným jen vláhou byly a nepobraly z břehů za ty roky ani dřevák jediný.“


Bývalý největší vládce ho probodl očima jako dvěma špízy a chvíli ho nechal chvět se v nejistotě. Pak oči přimhouřil, pátraje v jeho tváři, zda to byla ta nejsmělejší jízlivost, jakou kdy slyšel.
Nakonec se usmál a odvrátil zrak s myšlenkou: Jsme jedné krve, ty i já.

A spokojen pozvedl pohár s vínem.