Ne každý, kdo umí číst a psát, je schopen vždy pochopit text kodexu blogera.

Člověk může být něčím rozrušen a v momentální ztrátě pozornosti si může chybně vysvětlit bod 19 kodexu blogera.

A nebo je třeba dlouhodobě zmámen představou o posvátnosti svého jména. V takovém případě i češtinářka může vytěsnit poslední větu v závorce bodu 19.

„Na titulní stranu nepatří například úvahy o jiných blogerech a úrovni jejich textů, stížnosti na diskutující, oznámení o tom, že bloger končí s psaním, interní debata týkající se výhradně Blog iDNES.cz a podobně. (Blog reagující na téma, jež nastolil ve svém článku jiný bloger, je naopak žádoucí, a na titulní stranu patří).“

Z takového omylu mohou plynout zbytečné nepříjemnosti a komplikace v komunikaci, jež mohou vyústit až v hluboké pocity křivdy jak ze strany blogera, tak ze strany administrace, která může být indisponovaným účastníkem blogerského provozu zcela neoprávněně vnímána a hodnocena jako měřící dvojím metrem pro vlastní zábavu.
V případech, kdy důsledky takového nepochopení vyvolávají konfliktní situace a z nich trýzeň, odborníci radí chránit se a pozvolna se blížit ke zvědomění pravých příčin pocitů nespokojenosti. To ovšem není totéž jako bránit se vyhrožováním, zastrašováním a urážkami, ale spíše vyhýbat se situacím, které takový jedinec ještě není schopen zvládnout.